zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Hana Tomáš Briešťanská: Brno – Zlín – Brno

Hana Tomáš Briešťanská

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

Naše první setkání s herečkou Hanou Tomáš Briešťanskou se uskutečnilo před pěti lety, kdy získala angažmá v Městském divadle Zlín. Za tu dobu se změnilo v jejím divadelním i osobním životě hodně. V současné době působí v Národním divadle Brno. Za tu dobu se vdala, to dokladuje druhé příjmení Tomáš. „Nelíbí se mi české přechylování – ová. Tak jsem Tomáš po manželovi a Briešťanská po otci. Dva nejdůležitější muže svého života si nesu ve jméně.“ vysvětlila. I nyní jsme si povídali při pozdním obědě v divadelním klubu.

Hercům skončily připomínky po generální zkoušce Shakespearova Večera tříkrálového, kde ztvárňuje postavu Violy, později převlečená za Cesaria. „Večer tříkrálový je pro mě nejsmutnější Shakespearovou komedií – vždyť v celé hře není jediná opravdu šťastná postava! Režisér Jakub Nvota říká, že komedie je jen jiný úhel pohledu na tragédii, souhlasím s ním, v tomto případě obzvlášť, řekla a dále upřesnila: „Viola je dívka, která se převlékne za chlapce, aby pak byla znovu nalezena jako dívka. V Shakespearově době, kdy všechny ženské role hráli mladí kluci – není co řešit. Ale jak ji hrát jako žena, navíc dnes, kdy je androgynní chování a vzhled považován za přirozenost? Postava Violy v sobě nese hluboký smutek, je stínem a zrcadlem všech ostatních postav, příčina a důsledek. Její příběh je příběhem „nejlepší kamarádky“, která se snaží vyjít vstříc všem, ale kdo vyjde vstříc jí?“, směje se. „Každopádně zkoušení je nesmírně příjemné a zábavné, pevně věřím, že Večer tříkrálový pobaví i diváky.
Na Shakespearovy „kalhotkové“ role jsem měla štěstí, už jsem hrála Porcii a Rosalindu. Asi to bude tím, že jsem tak trošku „klučičí typ“.
Širší nominace na Cenu Thálie 2014 za roli Dory Idesové v Žítkovských bohyních, spolupráce s režisérem Dodem Gombárem.
„Setkání s Dodem Gombárem si moc vážím, stejně tak setkání s Peťkou Hřebíčkovou, se kterou se v roli Dorky alternujeme. Peťka je vynikající herečka, členka Švandova divadla, která ovšem nikdy nepřestala patřit do „zlínské divadelní rodiny“, toho času nastávající maminka – moc jí to sluší! O roli jsme hodně mluvily, Petra je skvělý parťák. Ve finále Dorku hrajeme každá tak trochu po svém, a tak to má být.
Inscenace Žítkovské bohyně je pro mě výjimečná, z mnoha různých důvodů. Knižní předloha Katky Tučkové je velmi silná, Dodova dramatizace je skvělá, za mimořádný počin vnímám i skutečnost, že se prvního inscenování zhostilo právě Městské divadlo Zlín – vždyť jde o téma z tohoto regionu. Sešla se moc příjemná parta lidí. Představení se těší opravdu velkému diváckému zájmu. Mám z toho radost, ne že ne.“

  • Městské divadlo Zlín a Národní divadlo Brno, před tím další divadla. Hanko, Vy máte štěstí, že jste si prošla celou řadou oblastních divadel. Všude Vás potkali velké role. Můžete s čistým štítem říci, i na oblasti se hraje dobré divadlo…
    Naše profesorka herectví na Vyšší odborné škole v pražské Michli, herečka Nina Divíšková, v nás lásku k divadlu pěstovala. Razila teorii „Nespoléhejte na štěstí, vypadněte z Prahy na oblast, tam si zahrajete pořádné role a naučíte se řemeslu.“ Tak jsem vypadla z Prahy…
  • Jak jsme už vzpomenuli, hrajete v Mahenově činohře…
    Myslím, že změna prostředí a perspektivy je čas od času nutná. Nabídku angažmá v Mahenově činohře v Brně, s novým vedením Glaser - Františák, jsem vnímala jako nabídku, která se neodmítá. Ve Zlíně jsme se rozešli v dobrém, stále tu dohrávám. Našla jsem zde spoustu skvělých kolegů a kamarádů, věřím, že se budeme potkávat i mimo divadlo.
  • V Národním divadle Brno – Hostina dravců, Alžběta a Salomena - to je inscenace spojená s baletem.
    Baletní svět je fascinující, těší mě, že jsem měla možnost do něj aspoň maličko nahlédnout, seznámit se s tanečníky, s jejich přístupem k práci, s jejich názorem na kumšt. V tak ohromném tělese, jako je Národní divadlo, považuju takové setkání za nesmírně obohacující.
  • Kdy jste nadšená v divadle Vy?
    Když cítím, že dělám práci, kterou považuju za smysluplnou. Když mám pocit, že mi něco dává a zpětně něco vyžaduje. Když mě znejistí, provokuje, zatne drápek. Když to na jevišti to jiskří. A když přijde divák, který si toho všimne. Zmiňoval jste Žítkovské bohyně. Popíšu jeden moment: odehrává se závěrečný dialog, na jevišti je všech 35 postav. Ať pohlédnete do očí kohokoliv z nich, víte, že tam je, spolu s vámi. Ve vyprodaném hledišti by bylo slyšet spadnout špendlík, a to máme za sebou bezmála tři a půl hodiny poměrně dost náročného jevištního vyprávění. Malý krůček pro člověka, vím... Samozřejmě taky, když tam je teplo a v bufetu mají dobré chlebíčky…(Smích.)
  • Úžasně dobře a pěkně zpíváte.
    Jako hodoňačka narozená v Kyjově? Považovala bych za průšvih, kdybych neuměla. Oba rodiče krásně zpívali, děda byl multiinstrumentalista, hudba mě provází odmalička. Jako děcko jsem zpívala v cimbálce, později v LŠU, ve sborech, v divadle pak v několika muzikálech. Poslední dobou hlavně doma ve sprše, nicméně stále mě to baví.
  • Vaše role nej… na které nejvíce vzpomínáte.
    Čím jsem starší, tím víc zapomínám (Opět smích.). Herecký čas plyne od premiéry k premiéře. A každá premiéra je pro mě spojena s určitým životním obdobím. Pochopitelně, jsou inscenace a role, které máte raději než jiné. Bylo by ale nespravedlivé některou vyzdvihnout nad jiné. Každá mi něco dala.

    23.3.2015 13:03:50 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory
  •