Scéna.cz 

Martin Sláma - nerad sedí doma a kouká do zdi…

Soubor Mahenovy činohry připravuje novou inscenaci Havel v zemi čeledínů  „moravské drama o zemi, která kdysi křičela – Už je to tady.“ Realizační tým má za sebou generálkový týden. Text napsal Martin Františák, umělecký šéf činoherního souboru. Režie se ujal Martin Glaser, ředitel Národního divadla Brno.
V inscenaci ztvárňuje postavu Neznámého Martin Sláma. Ten je neodmyslitelně celý život spjatý s Brnem. Na svých webových stránkách uvádí, že se v Brně narodil, vychodil základní školu, vystudoval JAMU, a nakonec se stal hercem v Národním divadle Brno. Kromě toho je o víkendech slyšet ze soukromé stanice, kde moderuje dopolední proud. Sešli jsme se o několik týdnů dříve před reprízou velmi úspěšné inscenace Králova řeč, část rozhovoru vznikla e-mailem. Povídali jsme si nejen o jeho roli Bertieho, vévody z Yorku, ale také o jeho vztahu k Brnu. Martin Sláma má za sebou v této sezóně premiéry hry Hostina dravců (r. Ivan Krejčí), Král Oidipus (r. Martin Františák) a zmíněné drama Havel v zemi čeledínů.

Poslední inscenaci režíroval Martin Glaser. Prozradíte, jaké jsou vztahy při práci, kdy je režisér zároveň ve funkci ředitele divadla?
Normální. Na inscenaci se podílí režisér Martin Glaser. Nikdo mu na place neříká pane řediteli. Zkoušení je příjemné.

Když jsme u režisérů, spolupracoval jste např. s Martinem Stropnickým, nyní ministrem. Jak se Vám spolupracovalo s ním na Králově řeči?
Mně spolupráce s panem Stropnickým naprosto vyhovovala. Bezesporu je nesmírně náročný a perfekcionista. Vyžaduje důkladnou přípravu a práci při zkoušení. Zasypával mě připomínkami po zkoušce, večer, když se přišel podívat na jiné představení. Dokonce i o přestávce mi sděloval, co ho napadlo. Ráno mě probouzely esemesky, co bych ještě mohl do zkoušky promyslet a naučit se. Bylo to hodně náročné, ale jinak v pohodě, těšilo mě to.

Oddechl jste si, když se stal ministrem? Přestal asi jezdit na dozor…
(Smích.) Zas až tak úplně ne. Spíš škoda, protože se uvažovalo o nějaké další spolupráci.

Jako Bertie v Králově řeči máte řečový handicap. Měl jste před tím zkušenost s logopedem?
V podstatě ne. Během zkoušení se na nás přišla několikrát podívat doktorka Kejklíčková z logopedické kliniky. Chválila nás a líbilo se jí, jak pěkně koktám. K tomu jsme cestu s režisérem hledali sami. Potvrdila, že v řeči zadrhávám věrohodně.

Můžete prozradit, jaké to je pro herce, který je školený ve správné artikulaci a mluvě, když má najednou na jevišti hrát s řečovou vadou?
S nadsázkou mohu říci, že je to výhodné. Zakoktám se nebo zadrhnu a mohu tvrdit, že to tak má být. Nejtěžší pro mě bylo najít si ke koktání nějaký vnitřní klíč. Když jsem zjistil, jak ho technicky zpracovat, pak už to šlo snadno.

Pokud byste si měl vybrat mezi koktáním a kulháním…
Kulhání, chůzi s berlemi ani na vozíku jsem nikdy nevyzkoušel, musím to zaklepat, tak z mého pohledu to koktání. Mám ho už zvládnuté. Až někdy budu muset na jevišti kulhat, pak zjistím, co je těžší.

Viděl jste filmovou verzi?
Ještě v době, kdy jsem vůbec netušil, že se to u nás bude hrát. Natož, abych si pomyslel, že já budu hrát Bertieho. Moc se mi to líbilo a mám moc rád Colina Firtha jako herce, takže když jsem se potom dozvěděl, že se to bude u nás inscenovat, tak jsem si říkal: „Jé, to bych si rád zahrál…“ Ejhle, vyšlo to. Netlačil jsem na to nijak. Pan Stropnický si mě prostě vybral.

Havel v zemi čeledínů, krátce po premiéře. Jaké máte pocity?
Důležité jsou pocity diváků. Já jsem rád za příjemnou práci nad nelehkým textem, kterou se všichni snažíme odvést co nejlépe a doufáme, že to k divákům z jeviště přes rampu „dojde“ a zanechá to v nich nějaké dojmy.

Vaše postava je v programu uváděna jako Neznámý. Můžete ji přiblížit?
Neznámý je taková ta hlava „mafie“ která se nikde moc neukazuje, ruce si nešpiní, ale jen rozděluje úkoly, stojí v pozadí událostí a má z nich největší prospěch. Nemá potřebu se zviditelňovat, stačí mu být šedou eminencí v pozadí a všechno řídit. Bohužel máme kolem sebe dostatek předobrazů takových postav v podobě nejrůznějších kmotrů, lobbistů a podobně.

V Národním divadle Brno Vás také potkala zvláštní herecká zkušenost – Úplné zatmění, tedy balet ve spojení s činohrou…
Moc krásná zkušenost. Zajímavé setkání s kolegy z baletu. Musím prozradit, byli trošku vyděšení, že na ně někdo mluví. Například Hanka Litterová, držitelka Ceny Thálie, když jsem na ní promluvil, tak se vyděšeně zatvářila a říkala: „Na to opravdu nejsem zvyklá...“ Moc hezké a myslím si, že oprávněně byli oba kolegové z baletu nominováni na Thálii. Krásná hudba, nádherný pohyb… A to, co jsme tam jako činoherci s Alešem Slaninou vnášeli, tak to, doufám, moc nenarušovalo.

Šel byste do toho znova?
Určitě. S panem Vaculíkem stoprocentně za všech okolností.

Nebudete tomu věřit, ale zažil jsem Vaši derniéru inscenace Sny noci svatojánské. Jak na to vzpomínáte?
Trefil jste zrovna představení, které patří k těm, na něž vzpomínám velice rád. To byla úžasná práce s režisérem Martinem Čičvákem. Měli jsme to moc rádi. Náramně jsme se při tom bavili. Pravda je, že toto představení, když zrekapituluji, kde jsem co hrál, tak rozhodně patří mezi mé nejoblíbenější.

Co vy a Shakespeare?
V podstatě bylo období, kdy v každé sezóně Shakespeare byl. Pro mě nejhezčí setkání byl právě Sen noci svatojánské.

Prozradíte, proč jste si vybral zrovna činoherní herectví a ne muzikál?
To je zajímavé. Když jsem nastupoval na JAMU, tak jsem byl přijat na katedru syntetických divadelních žánrů, tehdy na škole neexistovalo rozdělení na činoherní a muzikálové herectví. Muzikál jsme v podstatě studovali. Po revoluci vznikly dva samostatné obory, to už jsem dostudoval činoherní herectví.

Jak je možné, že jste nikdy na Brno nezanevřel?
Mám to tady rád, jedna stránka věci. Druhá, že v podstatě moc nabídek na odchod někam jinam nepřišlo. Nemusel jsem ani moc řešit nějaké dilema, jestli odejít nebo neodejít. Jsem tady spokojený.

Co komunální politika?
Ta by mi tak radost nedělala.

Kandidoval jste?
Ne (důrazně). Jako já? Vstup do politiky, to mě neláká.

Radio Krokodýl, podle brněnského krokodýla… Jak si užíváte víkendy?
Podle brněnského draka! Když to tak rekapituluju, tak vlastně letos slavilo rádio Krokodýl 20. výročí založení. Když se podívám zpátky, tak dvacet let tam trávím víkendy a říkám si, že dvacet let být bez víkendu, je zvláštní pocit. Uteklo to. Zajímavá zkušenost, zajímaví lidé.

Trochu rozdíl od dabingu?
To určitě. Myslím si, že to není zas až tak daleko od hereckého povolání. Ze začátku to bylo stoprocentně dané tím, že jsem potřeboval k divadelnímu platu nějakou brigádu a přivýdělek, tak mi to přišlo lepší, než někde dělat číšníka nebo uklízet. Šel jsem do rádia a zkusil moderátorskou práci.

Také se Vám poštěstilo a dostal jste se do dabingu…
To je pravda. Práce v tomto oboru ubývá. V Brně z několika studií zůstalo jedno. V dnešní době je hlavním problémem čas. Snaha je za co nejkratší dobu toho udělat co nejvíc, tím pádem je ta kvalita o něco horší, než když se film dělal týden. Záleží na tom, jak jsou lidi ochotni se tomu profesionálně věnovat, ať už překladatelé, úpravce, herci nebo režiséři. Všechny ty profese se na tom musí podílet stejnou měrou. Když jim na výsledku opravdu záleží, a mají pocit, že je to kvalitní film, tak to odvedou kvalitně. Pokud je to nějaká nekonečná telenovela, tam se to hrne co nejrychleji.

Někteří herci mají výhodu, že když je zastaví policie, tak většinou z případného šetření vyváznou díky popularitě.
Jezdím vzorně. Taková situace nenastala. I tak si na jednu příhodu vzpomínám…
Když jsme točili Četnické humoresky, jeli jsme na plac v četnických uniformách v autě s Ivanem Trojanem, protože se točilo někde za Brnem. Najednou nás zastavili policajti, silniční kontrola a koukali. Otevřely se dveře a v autě pasažéři v uniformách. Byli vyjevení.

Můžete prozradit, zda jste jen herec, nebo se věnujete i zahrádce apod.?
Jsem herec, který vymění žárovku, sportuje, postaví zeď. Mám chatu, kterou jsem s otcem rekonstruoval. Kolem je zahrada, i když po ní jsem moc neprahl, tak i nějakou práci na zahradě, stříhání stromů apod., zvládnu. Sport mám rád. Když zdraví dovolí, tak sport vždycky.

Fotbal nebo hokej?
Fotbal jsem hrával kdysi závodně. Dnes spíš rekreačně. Podobně i hokej. Plavání, squash, kolo. Shrnu to  nerad sedím doma a koukám do zdi…

Oficiální stránky Martina Slámy zde.
Profil na stránkách Národního divadla Brno zde.