Scéna.cz 

Divadelní ohlédnutí za rokem 2014 - část první

Tak jako každoročně ohlížím se na sklonku roku na zajímavé divadelní události, které jsem měla možnost potkat v těch 365 předchozích dnech. Pro minulý rok je asi nejcharakterističtější vznik množství nových, mladých souborů. Je stále obvyklejší, že si téměř každý vycházející herecký ročník z DAMU, resp. mimové z HAMU, ale i další absolventi dalších uměleckých škol, prodlužují své studentské – tu více tu méně - povedené pokusy založením souboru. Podobně aktivní jsou tito mladí v hledání nových (či staronových) prostor k hraní. A protože ten náš český divadelní píseček lze poměrně snadno přehlédnout, je vidno, že soubory, resp. jejich jednotliví členové se vzájemně proplétají v nejrůznějších projektech. Bez nároku na úplnost uvedu alespoň pár těch, které mě zaujaly.

Stále více pozornosti si získává soubor BodyVoiceBand. Vzhledem k tomu, že nemají stálá hrací prostor, objevují se na rozmanitých místech – od Disku, přes Archu, po Baráčnickou rychtu a nejnověji Jatka 78. Tento soubor přinesl do pražské divadelní kultury sympatický závan vzpomínek na avantgardu, ale zároveň přidávají svou mladou, jiskřivou energii. V letošním roce k úspěšné Vojně přidali dva nové kousky, adaptaci Brechtových expresivních Bubnů v noci, v nichž dokázali, že jsou hudebně a choreograficky schopni si poradit i bez svých starších „guruů“. Nicméně, ani se jich nevzdávají, o čemž svědčí nejnovější premiéra Kuchyňské revue na hudbu B.Martinů, taneční swingově laděný kousek v choreografii Martina Packa. Své příznivce nalezli již v rámci školy mladí alternativní herci, kteří nyní hrají pod hlavičkou Za pět minut dvanáct (11.55), kteří zaujali svou Regulací intimity a Hodnými chlapci. Unikátní je vznik pantomimického tělesa Mime Prague, v němž Radim Vizváry shromáždil 12 studentů a absolventů katedry mimického divadla HAMU. Jejich společnou ambicí je vytvořit novou tradici české pantomimy, čerpající z historických odkazů, ale podobně jako BodyVoiceband rozvíjejí svá show novými prvky i čerstvou energii.

Kulturní mapu rozšířila také nabídka představení v nových prostorách. Díky pochopení magistrátu hl.m.Prahy se podařilo „objevit a rozžít“ nové, dosud divadelně nevyužívané prostory. Dva nejvýraznější, tedy VILA na Štvanici a holešovická JATKA 78, stojí rozhodně za návštěvu. A vzhledem k tomu, kolik lidí (nejen umělců) se do projektů podařilo zaangažovat, je tu naděje, že nepůjde jen o rychlokvašený projekt, který záhy zanikne. U zrodu VILY stáli režisér Ivo Kristián Kubák a dramaturgyně Máša Nováková se souborem Tygr v tísni a řadou spřízněných mladých lidí z různých uměleckých oborů. Po interaktivním Golemovi se pustili do obnovy tohoto štvanického prostoru, spojili se též se skupinou Geisslers Hofcomoedianten, a na podzim to spustili. Je jasné, že takový prostor má naději výrazněji ožít spíše v teplejších měsících, kdy se na poměrně obtížně dostupné místo diváci rádi vypraví. Nicméně, hraje se i v zimě! Druhým velkorysým projektem jsou JATKA 78. V holešovické tržnici po vzoru nejrůznějších zahraničních areálů podobného typu vznikl v někdejších jatečních halách 7 + 8 (odtud název) komplex zahrnující nejen moderně pojatý sál s vysokými stropy vhodný pro novocirkusové produkce, ale zároveň hlavní vstupní prostor, kde by měla být „radost pobejt“. Tedy, jakási směs koncertního sálu, výtvarné galerie a osvěžovny v jednom. V prozatímním dvouměsíčním provozu si zde měli tvůrci možnost leccos vyzkoušet. Kromě La Putyky Rosti Nováka, v jejíž „režii“ prostor vzniká, tu byla realizována mezinárodní inscenace režijního dua Skutr, na motivy Shakespearovy Bouř. A na přelomu listopadu a prosince lákaly diváky i hostující zahraniční soubory. Plány na rozšíření prostoru jsou velkolepé. Doufejme, že nedojde dech a energie. Praha si rozhodně takový objekt 21. století zaslouží!

K tomu ještě můžeme přidat další projekt, zaměřený výrazněji na alternativní publikum. To je Venuše ve Švehlovce, podzemní sálek – někdejší tančírna a později i rockový klub - ve Švehlových studentských kolejích nedaleko náměstí Jiřího z Poděbrad. Také kolem něj krouží několik souborů. Tím hlavním jsou Depresivní děti toužící po penězích, který tu chce vybudovat „sluj pro současné živé umění“. Kromě výše jmenovaného souboru by zde měl vystupovat např. soubor 11.55 (čili Za pět minut dvanáct) a také Chemické divadlo Vojtěcha Bárty. Kromě divadelních projektů a performancí se počítá s aktivitami všeho druhu, od happeningů přes výstavy, diskuse, promítání, až po akustické koncerty. Rozvíjet všestrannou činnost nejen divadelní se přiměřeně daří také v Divadle X10, tedy ve Strašnickém divadle a okolí. Principálka Lenka Kolihová dala dohromady skupinu převážně mladých lidí, a společně s nimi zde uvádí nejrůznější, především však divadelní akce – tedy nejen inscenace, ale také scénická čtení, workshopy, site-specific či walking show. A dobrá zpráva je, že se daří do akcí zapojovat i místní obyvatele.

Do nové doby vstoupilo také divadlo Kampa pod vedením Ivety Duškové, směřující v této sezóně výrazněji k divadlu, i když se nevzdává ani diskusních večerů s Jaroslavem Duškem a vybranými hosty Duše K. Nabídka je poměrně široká – od pohádek a příběhů pro dětské publikum, přes improvizační večery, až po konkrétní komorní inscenace, které vznikají v rámci souborů Cylindr a Divadla Na hraně.

Vůbec nejúspěšnějším novým prostorem je patrně Studio hrdinů, sídlící v podzemních prostorách Veletržního paláce, tedy Národní galerie. Může za to patrně i věhlas Pařízkovy Komedie, jejímiž pokračovateli do jisté míry Studio hrdinů je. Realizované projekty umožňují divákům nahlédnout do různých prostor v podzemí budovy, a lákají tématy i formou. Experimenty týkající se provozu celého komplexu, včetně využívání nadšenců – dobrovolníků, ukazují nové možnosti fungování takových nezávislých divadel.

To je tedy jen pár tipů, kam můžete vyrazit v novém roce. O tom, co zajímavého se zrodilo na českých, především pražských scénách, příště.