Scéna.cz 

Radok - Havel

Sté výročí narození režiséra Alfréda Radoka (1914 – 1976), které připadá na 17. prosince, je připomínáno řadou nejrůznějších akcí - přednáškami, semináři, výstavami – např. Institut umění uspořádal v 1. patře Veletržního paláce výstavu ALFRED RADOK - PŘÍBĚH REŽISÉRA (do 25. ledna), Městská divadla pražská zorganizovala výstavu GÉNIUS ALFRED RADOK NA JEVIŠTI MDP, filmovými projekcemi v Ponrepu. a vyvrcholením byla Scénická reportáž v režii Hany Burešové v Divadle Archa.
Knihovna Václava Havla přispěla 3. prosince komponovaným pořadem Václav Havel píše Alfrédu Radokovi, v něm byl Václav Havel prostřednictvím svých obecně nepříliš známých textů a korespondence představen jako spolupracovník a blízký přítel Alfréda Radoka.

Texty pocházejí z doby, kdy Havel pracoval s Radokem jako asistent režie v Městských divadlech pražských na dvou inscenacích. V roce 1961 to byla Čechovova povídka "Švédská zápalka" zdramatizovaná Radokem a o rok později "Zlodějka z města Londýna". Své záznamy a postřehy shrnul Havel do textů "Na okraj Švédské zápalky" a "Několik poznámek ze Švédské zápalky". Havel se zabýval Radokem i nadále - v roce 1963 napsal text "Radokova práce z herci" a když Radok zemřel v roce 1976, byl autorem jeho nekrologu, který vyšel jen v samizdatu podobně jako stať "Radok dnes" z roku 1988.
V přečtených ukázkách z "Několika poznámek" se Havel pokouší definovat specifikum Radokovy režijní metody – jeho úsilí o tzv živé divadlo rezonující se současným publikem, se současnou společností, které je možné jen "osobním" herectvím, uchopením role skrze vlastní životní zkušenost, vyžadující velmi riskantní osobní nasazení. Klade jej do protikladu k tradičnímu stylizovanému, konvenčnímu, "obrazovému" herectví běžnému tehdy v prostředí MDP.
Havlovy texty komentoval a rozšířil podobným způsobem vidění profesor Jaroslav Vostrý, který zmínil i další Radokovy inscenace "Ženitbu", "Charleyovu tetu" nebo "Hru o lásce a smrti".
Názorovou blízkost autora absurdních divadelních her Havla a režiséra absurdního divadla Radoka i osobní přátelství odkrývá rovněž jejich korespondence, poté co Radok emigroval v roce 1968 do Švédska a Havel se uchýlil do "emigrace" na Hrádeček. Některé Havlovy popisy situace u nás v sedmdesátých letech - přestože od listopadu 89 uplynulo už čtvrt století - jsou nadčasové a výstižné i dnes.
Čtení dopisů bylo proloženo hudebními vstupy z Ravelova Bolera, oblíbené skladby Václava Havla a obě diadelní osobnosti zpřítomnily ukázky z dokumentárního filmu Aleše Kysely "Česká divadelní režie: Alfréd Radok".
Pro ty, kteří zažili Radoka osobně, bylo toto pásmo milou připomínkou, aktuálností a nálehavostí Havlových textů apelem pro všechny ostatní.