zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Jan Burian, ředitel ND: Když mám na sobě odpovědnost, tak ji mám nést

Jan Burian (Zdroj: J. Fulín)

autor: archiv   

zvětšit obrázek

Stal se druhým ředitelem divadla, kterému se podařilo vystavět novou divadelní budovu na zelené louce. Po Hudební scéně v Brně se mezi města s moderním divadlem zařadila i Plzeň. Doc. MgA. Jan Burian, současný ředitel Národního divadla v Praze, západočeské metropoli zasvětil plných osmnáct let. Na svém režisérském kontě má na devadesát činoherních i operních inscenací.

Při našem setkání jsme seděli v historické budově Národního divadla. Za okny ředitelské pracovny se míhali řemeslníci. Další stavba v životě Jana Buriana. Objasnil nám, jak bude dál pokračovat rekonstrukce Národního divadla, došlo i na plány generální opravy Státní opery. Jana Buriana čeká také velmi vážné rozhodnutí – jmenování uměleckých šéfů Činohry a Baletu. Stávající nastavili vysokou laťku kvality…. Na závěr jsme si povídali o noblese nejen v divadle, ale hlavně ve společnosti. Stranou nezůstalo ani divadelní školství a vztah pana ředitele Buriana k mladým lidem.

„Lítost není pocit, který bych odchodem z Plzně prožíval. Naopak mám radost z úspěchu vybudování nového divadla. Před svým jmenováním do funkce ředitele Národního divadla jsem se v Plzni zavázal, že projekt pomohu dokončit. Poprvé se v kultuře podařilo dokázat, že je užitečné být členy Evropské unie. Plzeň má díky tomu nové moderní divadlo, vystavěné ve spolupráci evropských tvůrců, ať už architektů nebo techniků, a s pomocí unijních peněz,“ řekl Jan Burian a dodal: „Prožil jsem v Plzni krásných osmnáct divadelních let, a na to se nedá jen tak zapomenout. Mám tam spoustu známých a kamarádů.“

  • V naší republice jste zatím dva ředitelé, kteří dokázali vybudovat divadlo na zelené louce, Stanislav Moša, ředitel Městského divadla v Brně, a vy. Vyměňovali jste si poznatky? Předávali jste si zkušenosti?
    Počátkem října jsem byl v Brně na oslavách desátého výročí otevření Hudební scény. Se Standou se známe od školy. On studoval JAMU a já DAMU. Vnímáme se a sledujeme, mluvíme spolu dlouhá léta.
    Když jsme začali připravovat projekt plzeňské nové scény, byli jsme v Brně na zkušené. Snažili jsme se poučit ze všeho, co se povedlo, nebo co jsme cítili, že bychom mohli řešit lépe. To bylo užitečné.
    Spolupracujeme také na řadě jiných projektů, např. jak zlepšit podmínky pro české divadlo.
  • Využiji té paralely divadel na zelené louce. Byl jste jmenován do funkce generálního ředitele Národního divadla. Před vámi je vlastně podobný úkol, vybudovat „na zelené louce“ ND s jinými pravidly, s novým modelem financování…
    To mě na té práci lákalo. Vím, že je to velký úkol. Věnuji se tomu tématu nejméně dvacet let. S pomocí kolegů z Asociace profesionálních divadel se kromě jiného snažíme prosadit změny ve správě a financování českého divadla. Když to řeknu hodně jednoduše, v této zemi se leccos zreformovalo s větším nebo menším úspěchem, ale na kulturu stále ještě nedošlo. Máme dvacet pět let po sametové revoluci. Podle mého už není za pět minut dvanáct, ale spíš je půl jedné.
    Dlouhodobě prosazujeme změny v odměňování, v uzavírání pracovněprávních smluv atd. Zasazujeme se o zákon o veřejnoprávní instituci v kultuře, zejména pro živé umění a velké instituce. Víme i ze zahraničních zkušeností, že systém je třeba přizpůsobit potřebám divadel, ne že se divadla přizpůsobí systému, na jehož základě mohou dobře pracovat například úředníci na magistrátech….
    Národní divadlo a vůbec všechny kulturní instituce potřebují nová pravidla. Na příkladu ND lze nejlépe ukázat, jaké změny potřebuje správa českého živého umění. Existuje usnesení horní komory parlamentu, které doporučuje vládě a ministerstvu kultury, aby se této otázce vláda věnovala.
    Zásah musí být hlubší než jenom nějaké rozdělování a fúzování příspěvkových organizací. To, jak vidíme z praxe, ani jedno ani druhé samo o sobě ničemu nepomůže.
  • Historická budova je několik let obklopená lešením. Plánuje se rekonstrukce Státní opery. Řemeslníci se nyní pohybují na lešení kolem vaší kanceláře.
    A odvádějí kvalitní práci. Výsledek bude pěkný. Líbilo by se mi víc, kdyby rekonstrukce šla rychleji. Ale v minulosti byla uzavřena dohoda se zhotovitelem a Ministerstvem kultury ČR. Byly stanovené etapy prací a my se těšíme, že se to blíží ke konci. Do roka už má být všechno hotové.
  • Jakmile se skončí s historickou budovou, přijde na řadu Státní opera…
    Problém je vážnější. Na rozdíl od například řady regionálních divadel má ND velmi zanedbané provozní zázemí. Sklady jsou z roku 1906. Dekorace jsou tam ve vlhku, málem v bahně. Dílny mají nevyhovující prostory na Flóře, kde přenášení každé části dekorace je neuvěřitelná transportní operace. ND přišlo o provozní budovu v Paláci Kolowrat, která byla v roce 1990 vybudována pro provoz Činohry. Restitucí přišlo o část provozní budovy, což je známá „kauza Themos“. ND pomalu nemá kde skladovat, má kritický nedostatek zkušeben. Chce se ale po něm, aby bylo první českou scénou. To jde dohromady jen velmi obtížně.
    Něco se nám daří řešit. Třeba zázemí Baletu je od letošního roku na výborné úrovni. Dobré a kvalitní zázemí potřebují ovšem všechny soubory.
    Bezpodmínečně nutná je komplexní rekonstrukce Státní opery. Ta byla včetně technického zázemí naposledy opravena v roce 1971. Nesmíme zapomínat na Novou scénu, která byla vrácena do ND. Potřebuje poměrně zásadní rekonstrukci, aby se tam dalo „normálně hrát“. Práce je moc.
    Říkám to vše jako bývalý „venkovský“ ředitel. Jsem tu rok a nechce se mi věřit, jak to, že v ostatních městech, a to nejen v Plzni, se toto dá řešit. Ostrava má novou provozní budovu. Brno má nové sklady i dílny. Opravená je Reduta, CED. Jihlava má nové divadlo, v Liberci dostavěli novou scénu, atd. Když to jde ve městech, která jsou nepoměrně chudší, tak to snad půjde vyřešit i v Praze. Doufejme, že budeme mít stabilní vládu, že nám jeden ministr vydrží déle než rok.
  • Ve čtvrtek (9. října 2014) na tiskové konferenci ministr kultury oznámil záměr rekonstruovat SOP. Magistrály se toto rozhodnutí netýkalo, co to pro ND bude ve svém důsledku znamenat?
    Ministr kultury nemůže ovlivnit existenci magistrály. Na rozhodnutí rekonstruovat Státní operu jsme čekali s nadějí. Pracujeme na projektu rekonstrukce, ze kterého vyplyne, jak dlouho bude tato scéna zavřená. Jakmile se to dozvíme, vytvoříme program pro uplatnění inscenací nejen Opery, ale i Baletu. Na Balet se dost zapomíná. Přitom má dost úspěšných představení. Kde může hrát soubor Opery v Praze? Těch míst tolik není. Ale určitě to vyřešíme. Kapitálem divadla jsou umělci. Ti musejí někde hrát. Nemůžeme zabalit inscenaci a počkat, že ji uvedeme za rok.
  • Rekonstrukce, finance, změna legislativy, mně tam ve vašem případě chybí jedna důležitá věc – režie.
    Co se týká mé osobní umělecké kariéry, slíbil jsem, že dva roky zcela jistě nic režírovat nebudu. Víte, i přes mé zkušenosti, tady není snadné se provoz naučit. Toto divadlo má svá specifika. Je mimořádně složité, protože všechny soubory hrají ve všech budovách. Doufám, že v nějaké dohledné době, aspoň občas, něco budu moci režírovat, abych nezapomněl, že jsem divadelník. Šel jsem nedávno do Stavovského divadla. Kolegům hercům jsem z legrace říkal, že se musím na ně jít podívat, jak vypadají živí. U ředitele Národního divadla hrozí riziko, že za celý den jediného herce nepotká.
  • Za uměleckou práci nenesete zodpovědnost sám. K tomu máte umělecké šéfy jednotlivých souborů. Zmínil jste, že chystáte změny. Jaké?
    Proběhne uzavřené výběrové řízení. Do tak významné instituce nemůžeme, a nikde ve světě se to ani nedělá, pozvat inzerátem na nástěnce kohokoliv „kdo má čas“. Bylo by to nedůstojné. Snažím se s pomocí kolegů vytipovat kandidáty, kteří by se svou zkušeností a uměleckým renomé mohli o tuto funkci usilovat. Debatuji s nimi. Předpokládám, že během dvou týdnů mi bude jasné, nejen kdo by to dělat mohl, ale kdo by to také chtěl, protože ono se to vždycky nemusí shodovat s mým přáním. Budeme se radit s garanční radou ND. Dostanu nějaké doporučení, ale závěrečné rozhodnutí je na mně. Když mám na sobě odpovědnost, tak ji mám nést. Což neznamená, že ten proces nemá být transparentní. Nemíním se ale tvářit, že kandidáta vybrala „nějaká komise“, a já s tím nemám nic společného.
  • Oba stávající šéfové – Petr Zuska i Michal Dočekal - nasadili vysoké laťky.
    To říkáte přesně. Michal Dočekal, kterého jsem si tady za ten rok nesmírně oblíbil, je mimořádně vzdělaný člověk s velkou přirozenou autoritou, výborný režisér, který soubor Činohry proměnil, vždyť je tu šéfem dvanáctým rokem. Jeho práce je zcela nepominutelná. Když se podíváte zpátky, tak se to málokomu podařilo.
    Podobně je to s Petrem Zuskou. Balet dostal na vyšší, konkurenceschopnou úroveň. Vytvořil tady široký repertoár, rozšířil soubor, zkvalitnil ho. O balet je mimořádný zájem.
    Není snadné po těchto osobnostech pokračovat. V Baletu je to možná jednodušší v tom, že už dneska asi není problém uvažovat i o lidech ze zahraničí.
    U Činohry si myslím, že by šéf měl cítit, čím naše země žije a mít smysl pro náš jazyk. Pokud se chce ND dostat do sítě prestižních evropských divadel, tak pravidla pro práci vedoucích i umělců musí být jiné. V mantinelech současné příspěvkové organizace s tabulkovými platy, to mi věřte, sem žádný prestižní dirigent na místo vedoucího pracovníka nenastoupí.
    Systém financování a odměňování musí fungovat jinak. V současných podmínkách se o Pohár mistrů nedá hrát.
  • Národní divadlo je ale dobrá referenční značka?
    Určitě. Ovšem každá generace má na to jiný pohled. Dneska je spousta zajímavých divadel. Šikovní lidé mají nabídek dost. To není tak, že bychom tu měli dva činoherní soubory, a když chcete něco pořádně zrežírovat, tak máte jen ND a Vinohrady. Tato situace tady byla někdy v 19. století. To dávno není pravda. Tím nesnižuji význam ND. Jste tady ale na kopci, fouká tu a jste pod drobnohledem. Inscenace, které by byly jinde považovány za úspěch, budou tady vnímány jako průměrné. To tak je, a vždycky to tak bylo. Stoupnout si do čela takového tělesa je prostě náročnější.
  • Zmínil jste zajímavou věc, a to generační pohled na Národní divadlo. Někteří diváci prý přestávají chodit do ND, že ztrácí noblesu. Osobně si myslím, že ji ztrácí celá společnost…
    Máte pravdu. Pokud se ve společnosti bude snižovat míra úcty k vlastní identitě, k vlastní kultuře, tak to za prvé uvidíte v ND.
    Ale abychom si jen nestěžovali, že disponujeme krásnými divadly. Stavovské, Národní a Státní opera, jsou fascinující budovy. ND má kvalitu, která se váže k naší kulturní historii. Češi jsou kulturní národ. Dokonce jsou Češi jeden z mála národů, které mají vznik státnosti založený na úctě k divadlu. Na to bychom si měli vzpomenout častěji. Velká část naší identity vznikala v souvislosti s kulturou. To není příliš obvyklé. Kulturnost jako základ státnosti. I v tomto směru má Národní divadlo své přednosti.
  • Pojďme k vaší pedagogické činnosti. DAMU jste sám absolvoval, působíte na ní jako pedagog, obhajoval jste tam docenturu.
    Na škole učím od roku 1990. Člověk tak neztrácí kontakt se studenty a s profesí jako takovou. Když učíte, tak se musíte sám něco učit. Práce s mladými lidmi je důležitá. Mám velkou radost, ze svých žáků. Jsou úspěšní.
  • Mám jeden osobní postřeh. Vaším profesorem byl pan Císař, který na škole stále působí. Jaké máte za ta léta vztahy? Přistupuje k vám, přeženu to, Jendo, nebo kolego docente…
    Říká mi Honzo, nebo z legrace pane řediteli. Mezi námi je výborný přátelský vztah. Známe se od mých dvaceti. Také jsem působil v amatérském divadle, jezdil jsem učit do Hronova, kde je pan profesor Císař, jak říkáme, „předsedou všech ochotníků na celé zeměkouli“. Amatérské divadlo mám rád. Je to důležité zázemí profesionálního divadla. Spousta šikovných lidí přijde k divadlu tak, že dělá nejdříve divadlo amatérské. Ostatně, také jsem ho nejdřív dělal jako ochotník.


  • doc. MgA. Jan Burian (nar. 5. 3. 1959), ředitel Národního divadla
    V roce 1984 ukončil studium divadelní režie na pražské DAMU, v posledním roce studií působil jako režisér v Satirickém divadle Večerní Brno. Do svého prvního angažmá nastoupil jako režisér v Divadle O. Stibora v Olomouci. V roce 1986 poprvé pohostinsky režíroval v Plzni, kde v následujícím roce přijal angažmá. Do roku 1989, kdy se stal šéfem plzeňské činohry, zde připravil řadu pozoruhodných inscenací kontroverzních titulů (M. Bulgakov: Adam a Eva, Karel Steigerwald: Tatarská pouť, A. Kazancev: Eviny sny - čsl. premiéra). V roce 1990 nastudoval v čsl. premiéře Pokoušení Václava Havla. V letech 1991-95 pracoval jako režisér v Divadle na Vinohradech.
    V květnu 1995 se stal ředitelem vícesouborového Divadla J. K. Tyla v Plzni, jehož repertoár zahrnuje činohru, operu, balet, muzikál a operetu. Na této pozici setrval až do svého jmenování ředitelem Národního divadla v Praze od sezony 2013/14.
    Jeho režie na této scéně pokrývají široké žánrové spektrum od velkých klasických titulů (Shakespeare, Lorca, Miller, O´Neill) po současnou českou i světovou dramatiku. Režíroval rovněž několik operních titulů (Rusalka, Carmen, Lucerna, Trubadúr, Její pastorkyňa). Ve světové premiéře uvedl v Plzni dvě hry Pavla Kohouta - Nuly a Arthurovo bolero. Nuly poté nastudoval na pozvání ředitele MCHATu Olega Tabakova v roce 2002 jako první český režisér hostující na této světově proslulé scéně.
    Od roku 1990 je pedagogem oboru režie na Divadelní fakultě AMU, od roku 1992 vedoucím katedry činoherního divadla; roku 2004 byl jmenován docentem.
    Je ředitelem Mezinárodního festivalu Divadlo, nejvýznamnější divadelní přehlídky v ČR, a viceprezidentem národního střediska ITI – UNESCO. Jako předseda Asociace profesionálních divadel České republiky a viceprezident Unie zaměstnavatelských svazů zastupuje česká profesionální divadla při jednáních na celostátní i evropské úrovni, jeho manažerská práce je kladně hodnocena v celostátním i mezinárodním kontextu. Podstatný podíl má Jan Burian na prosazení výstavby nového divadla v Plzni.

    20.10.2014 20:10:44 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory