zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Ohlédnutí za divadelním rokem 2013

Národní divadlo

autor: Petr Schier  

zvětšit obrázek

Rok 2013 je za námi, a tak se sluší za ním ohlédnout. Pro koho byla třináctka šťastná, a pro koho nikoli? Kdo zabodoval? Kdo se vydal na nejistou novou půdu?
Rok 2013 byl ve znamení změn, jejichž výsledky z pohledu zblízka ještě nelze hodnotit, a nelze tedy jednoznačně připsat znamínko plus či mínus. Lze ovšem konstatovat, že divadelní prostor po svém kopíroval nejistou a poněkud zmatenou situaci politickou, a o absurdity tedy nebyla nouze. V tom dozajista vedla naše první scéna – zlatá kaplička prožila tolik otřesů, že nad tím busty Mistrů v galerii nestačily vrtět hlavami...

Dočkali jsme se sice nového šéfa Národního divadlaJana Buriana – ale díky entrée nového (a již bývalé) ministra kultury J. Balvína, to byl příchod poněkud trhaný, a doprovázený velmi bouřlivou odezvou uvnitř divadla i zvenčí. Ano, nakonec tedy Jan Burian do svého křesla usedl, nicméně to stálo soubor několik členů (viz odchod Miroslava Donutila či Richarda Krajča), a v závěru roku navíc odchod Štěpána Kubišty z vedení Nové scény.

Nového vedení se po čase dočkalo i brněnské Národní divadlo, kam přišel nový ředitel – Martin Glaser z jihočeského divadla, zatímco jeho místo v Jihočeském divadle zaujala Jana Kališová.

Nejvíce změn ovšem proběhlo v Praze. Do Divadla na zábradlí přišel brněnský tým Petr Štědroň - Dora Viceníková - Jan Mikulášek, a ačkoli první zdejší inscenace Šedá sedmdesátá se setkala s ohlasy rozporuplnými, přechod do Prahy s přenosem úspěšných inscenací z Reduty lze hodnotit už dnes jako úspěšný. Horší situaci musí čelit nové vedení Divadla Pod Palmovkou (M.Lang - T.Svoboda - B.Tůmová), jemuž příroda ve formě povodní připravila opravdu nelehkou situaci. Mnohé ze svých plánů kvůli rekonstrukci divadla museli odložit, a naladit se na prozatímní fungování v různých pražských divadlech. Pohromu na Palmovce odnesl i soubor Komorní činohra Jiřího Bábka, ale ten naštěstí našel zcela nový divadelně - klubový prostor Troníček v centru Prahy.

Skokanem roku se stal Michal Hrubý a jeho Studio Dva. Otevření nového divadla je v této době čin odvážný, a můžeme tomuto komerčnímu divadlo jen přát, aby zdárný rozjezd měl i zdárné pokračování.

Vlny kritických ohlasů vzbudil další pokus dát směr optimalizaci pražské divadelní sítě. Vznikl sice nový teoretický materiál, ale jak se zdá, ani tentokrát k výraznějším změnám nedojde. Všichni se však určitě shodnou na tom, že je to běh na dlouhou trať, a že zásadní změny nebude možno uskutečnit mávnutím kouzleného proutku. Ať už se v kuloárech říká cokoli, příspěvkové organizace mají stále své pevné místo v divadelní struktuře Prahy, a množství diváků, kteří do nich míří, je mnohonásobně vyšší než zájemců o alternativu.
Jako podstatné vidím to, že přes všeobecné skuhrání nad nedostatkem peněz na kulturu žádné divadlo dosud nezaniklo, a každoročně se vynoří nějaký další soubor či nový divadelní prostor. Zdárně se rozvíjejí aktivity Studia hrdinů (symbolického pokračovatele Pařízkova divadla Komedie), a také Divadlo X10 ve Strašnickém divadle. Překvapivá a velmi potěšující je expanze Spitfire Company (v Praze působící v Akropoli či v NOD Roxy), které svými inscenacemi zabodovalo na nejrůznějších světových festivalech. Z mimopražských souborů n sebe výrazně upozornilo Městské divadlo Kladno, hrající v době rekonstrukce divadla na loutkové scéně Lampion. I za těchto ztížených podmínek zabodovalo povedenými tituly jako Miláček, Vinnetou či Podivný případ se psem.
Svědectvím o tom, že lidé na divadlo nezanevřeli, ale že problém s návštěvností je způsobem především cenou vstupenek, byla obrovská návštěvnost prvního ročníku Noci divadel, kdy veškeré divadla jak v Praze, tak i všude jinde, doslova prskala ve švech. A také pro divadla a jejich tvůrce to byla zkouška, v níž vesměs uspěli.

Sečteno a podtrženo, rok 2013 navzdory mnohým nepříznivým podmínkám, nebyl tak docela marný. Vzniklo množství pozoruhodných projektů, objevili se noví talentovaní umělci, a jiní, zkušení, potvrdili svou kvalitu, nebo ukázali své překvapivé možnosti. O konkrétních projektech a pozoruhodných uměleckých výkonech se dozvíte více v příštím týdnu.

30.12.2013 19:12:48 Jana Soprová | rubrika - Zprávy

Časopis 16 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Festival Setkání Stretnutie 2024

Články v rubrice - Zprávy

Nová výzva Kašpar.Dramatik

Martin Hofmann (Cyrano)

Spolek Kašpar je soubor, který je již více jak třicet let etablovaný na české divadelní scéně. Aktuálně hraje ...celý článek


Pořád jsem to já poprvé v Pardubicích

Eliška Lásková a Petra Janečková (Pořád jsem to já)

Východočeské divadlo uvádí novinku, hru Pořád jsem to já, kterou autorka Christine Mary Dunford napsala podle ...celý článek



Časopis 16 - sekce

HUDBA

Karel Kryl – 80 let

Karel Kryl

Občan Karel Kryl
Mýtus a legenda, která neunesla podivnou svobodu a blbou náladu. Dokumentem si připomínáme celý článek

další články...

LITERATURA/UMĚNÍ

Koprodukční dokument o třech mužích

Tátové v rolích matek

Tátové v rolích matek
Co se stane s muži, když se stanou otci? Jak se mění psychicky a fyzicky během těhote celý článek

další články...