Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Jitka Schneiderová: Mám ráda mužskou energii

autor: archiv divadla

Herečku Jitku Schneiderovou známe z mnoha seriálů (zrovna natáčí v České televizi další), na jevišti se však v posledních letech neobjevuje často. Výjimkou je spolupráce se Studiem DVA. Je jednou z česko-slovenské trojice dam, které hrají už pátým rokem VŠE O ŽENÁCH. Letos jí přibyla nová postava – Claire ve Weskerově hře ŽENY PŘEŽIJÍ.

Po vaší éře v Ypsilonce se už na divadelní scéně příliš neobjevujete. Ale zdá se, že Studio DVA vám tak nějak přirostlo k srdci...
To máte pravdu. Po VŠE O ŽENÁCH je tohle náš druhý společný projekt. Baví mě to, a tak jsem byla ráda, že pro nás Michal Hrubý našel novou hru a ještě přihodil Vojtu Kotka, což je pro nás příjemné zpestření. Je na tom fajn, že jsme už sehrané, známe se, takže to zkoušení je velmi příjemné. Když se lidi neznají, musí chtě nechtě překonávat určité bariéry, oťukávají se, ale to už u nás odpadá, takže ta práce je jaksi šťavnatější.

Vše o ženách hrajete už léta. Proměnilo se podle vás?
Posunulo se to hodně. Myslím, že se to děje u každého představení, když se to dlouho reprízuje. Je to přirozený vývoj, a každá z nás je za těch pět let už někde jinde. Naše tělo a mysl jsou naše nástroje a s těmi pracujeme, takže je to logické.

Hodně se dnes ve společnosti mluví o tom, že muži jsou křehčí část lidstva a ženy prostě musí být silnější. Jak to cítíte vy? Jste ráda samostatná nebo „přežijete sama“?
Já umím přežít, ale zároveň mám tu mužskou energii strašně ráda a pro život ji potřebuju. Myslím, že my ženy bychom měly mužům dopřát, aby se stali muži, ale taky zároveň vzít energii, rozum a srdce do hrsti a poskytnout jim svou ženskost. Pro mě jsou to spojené nádoby.

Jste ráda, že žijete v tomto století?
Já o tom takhle vůbec nepřemýšlím, protože si nedovedu představit, že by to bylo jinak. Takže vlastně musím být ráda za to, co žiju teď.

V textu Ženy přežijí je vaše postava označována nejrůznějšími jmény spojenými se září a nadějí. Znamená to, že je mezi svými kamarádkami takovým pramínkem živé vody?
Takhle bych to neřekla, protože v tom příběhu se nachází v dost obtížné životní situaci. Ale v průběhu i závěru hry je patrné, že jestli tu záři v sobě máme, je jen na nás samotných. Že nám ji žádná druhá polovička nemůže trvale dodat, ať už člověk zažije cokoli - musíme zářit sami za sebe. Claire zažije hlubokou lásku, velké propojení s partnerem, což jí dává nádech zářivosti, lehkosti, a vlastně i romantičnosti.

Je zvláštní, že i když jí partner Vincent opustil, ona ho pořád obdivuje a před svými kamarádkami brání.
To je typicky ženská vlastnost. A myslím, že je dobře, když si toho člověka v srdci udržíme. Protože to hezké, co s někým zažijeme, nám nikdo nevezme. A že na tom měli podíl oba dva.

Vzplanutí, vášeň je jedna věc. Ale co dlouhodobější vztah - myslíte, že jsou nutné velké kompromisy?
To nevím. Ale vím, že když ta vášeň, která může trvat jen krátce (a každý z nás to v určitém věku zažil), přeroste v to, že máte chuť vztah udržet, komunikovat s tím druhým, má to svou cenu. Zkrátka, když ty dva baví být spolu i v době, kdy překročí tu hranici vášně, tak je to láska. Na téhle cestě, která není úplně snadná, je pak třeba stále hledat a pořád něco měnit.

Ve hře Claire vzpomíná, že pro ni partner psal básně. Stalo se vám, že pro vás někdo napsal báseň nebo píseň?
Ano, básně i písně. Začalo to už od šestnácti, užila jsem si to a bylo to moc pěkný. Ale v poslední dobou mi už dlouho nikdo báseň nenapsal...

A je tu další příjemná věc, kterou si ženy ve hře zpestřují setkání - dobrým jídlem a pitím. Vy jste labužnice?
Přiznám se, že tahle část hry mě oslovila jako první. Já jsem typ strávníka, který vyhledává dobré jídlo a pití. Je to jedna z mých zásadních radostí.

Jak jste prozradila, léto pro vás bude spíše pracovní. Co natáčíte?
Právě točím pro Českou televizi seriál Ententýky , hraju hlavní roli Ute Zikmundovou, novinářku na volné noze, která je na mateřské dovolené a vrací se do práce. Je to moc pěkně napsané. Líbí se mi, že ta postava vidí věci, tak jak jsou, nic si nenalhává, snaží se udržet nadhled, optimismus a naději, i když samozřejmě zažívá v životě i různé průšvihy. Je to takový vztahovo-rodinný seriál.

16.7.2012 00:07:55 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory

TIP!