Scéna.cz 

Osmdesátka Stanislava Fišera

Herec Stanislav Fišer, který se 14.prosince dožil osmdesáti let, oslavil své výročí společně s kolegy a fanoušky na scéně Rokoka. A byla to oslava veselá a milá – plná vtipu, písniček i vzpomínání. Společně s panem Fišerem si diváci připomněli jeho filmové, divadelní i dabingové role. Mistr byl symbolicky usazen v legendárním křesle Jana Wericha, které pro tuto slavnostní příležitost opustilo pracovnu ředitele MDP. Navzdory ztrátě hlasu však Fišer nebyl jen pasivním divákem své benefice, naopak prokázal, jak dokáže se svým zázračným mluvicím strojkem nejen vyprávět, ale také zpívat (zazpíval společně s režisérem Miroslavem Hanušem, který jej obsadil do dvou úspěšných muzikálů na scéně ABC - Šakalích let a Pan Kaplan má třídu rád). Popřát přišli přátelé herci z nejrůznějších období éry MDP (Libuše Švormová, Petr Kostka, Ladislav Trojan, dabingová režisérka Olga Walló), slavnostní humornou píseň pro něj připravili herci S.Schuller, Z.Hruška, E.Čekan a V.Fridrich a na závěr si zatančil společně s kolegy z Kaplana. Průvodcem celým večerem byl Vladimír Čech.

Stanislav Fišer se narodil se v Hořicích v Podkrkonoší herečce kočovné Zölnerovy divadelní společnosti, takže divadlo mu bylo dáno do vínku už při samotném narození. Už na obecné škole v Poděbradech si vyzkoušel ochotnické divadlo a také divadlo loutkové, v němž propůjčil hlas nejtypičtější české postavičce – Kašpárkovi. Hned po válce se stal profesionálem, když jako elév nastoupil do Pražského divadla pro mládež paní Míly Mellanové. Po jeho zrušení hrál v Divadle na Vinohradech (kde ho mj. režíroval i Jiří Frejka), následovalo angažmá v Divadle Jiřího Wolkera a D34 E. F. Buriana. „ Byl to geniální režisér, muzikant, básník jeviště, bohém. Přesto se u něj dodržoval pevný řád a přesnost. Naučil nás perfektně mluvit,“za vzpomínal Fišer na velkou, ale rozporuplnou osobnost českého divadla. Na konci 50.let, kdy politická situace přitvrzovala, se E.F.Burian změnil a mnozí herci od něj doslova „utekli“. Jan Werich, který neměl Buriana rád, je tak trochu „na just“ přijal ihned do svého divadla. „Werich byl fantastický ředitel. On vlastně neřediteloval, on byl kamarád. Ale běda, kdyby někdo přišel a hrál v podnapilém stavu!“ Když se ABC stalo součástí Městských divadel pražských, Fišer sem přešel a zůstal až do důchodu v roce 1993 (ale na scéně ABC se objevoval i poté). „Moje dlouhá éra v MDP začala v roce 1962. Z toho roku si vzpomínám na představení hry Zlodějka z města Londýna, které režíroval Alfréd Radok a jeho asistentem byl Václav Havel. A pak následovaly další, větší i menší postavy v inscenacích Charleyova teta, Zkrocení zlé panny, Hrátky s čertem, až po ty dnešní Vražda na faře či v komedii Přišle na večeři. Nedávno jsem spočítal, že jenom v MDP to bylo78 postav hlavních, velkých i menších, a je velmi obtížné říci, která byla významnější nebo úspěšnější,“ říká v rozhovoru pro Magazín Právo v roce 1996. Někdejší dramaturgyně MDP Alena Kožíková vzpomíná: „Pamatuji ho ještě u E.F.B. ve Věře Lukášové. Měl výbornou jevištní mluvu,výslovnost, zdůraznění konce vět. Byl mistr na pointování vtipu a měl úžasný smysl pro rytmus komedie, frašky. Taky byl nepostradatelný v muzikálech, které se v MDP hodně provozovaly.“ Nahlédneme-li do výčtu Fišerových rolí, jeho doménou byly převážně role ve veseloherním repertoáru a v hudebních komediích. S přehledem a chutí hrál role salónních elegánů, furiantů, ale také nejrůznějších svérázných postaviček z lidu. V zákulisí jej znali jako báječného vypravěče a vtipálka, který dokázal spontánně bavit společnost. Stanislav Fišer se také často objevoval ve filmu a v televizi. Jeho filmografie čítá několik desítek titulů (poprvé se ve filmu objevil v roce 1947, nejnověji jsme ho mohli vidět v listopadu 2011 v televizním filmu Santiniho jazyk). A ovšem, nesmíme zapomenout na dabing. Kolikrát si sice povzdechl, že daboval významnější role nežli Vinnetoua či inspektora Closeaua, ale právě tyto dabingové role mu vynesly mezi lidmi největší popularitu.

Nepříznivý osud zasáhl, když byla herci v roce 2004 diagnostikována rakovina hlasivek. Po operaci se zdálo, že se už na prkna, která znamenají svět, nevrátí. Ale v roce 2007 jsme byli svědky jeho divadelního comebacku. V muzikálu Šakalí léta pro něj režisér Miroslav Hanuš vymyslel speciální postavu ušlápnutého manžela, kterému manželka nedovolí říci ani slovo, a poté v inscenaci Pan Kaplan má třídu rád zase postavu emigranta Clauda, který ztratil cestou do Ameriky hlas. Stanislav Fišer tedy může chodit, tak jak si vždycky přál, i v osmdesáti do divadla zadním vchodem.