zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Collaborators z londýnského Národního divadla

Collaborators z londýnského Národního divadla

autor: archiv   

zvětšit obrázek

1. prosince měli čeští diváci možnost v rámci projektu NT Live vidět přenos z nejmenšího sálu londýnského Národního divadla – Cottesloe, kde se hrála původní hru Johna Hodge THE COLLABORATORS v režii Nicholase Hytnera.

Autor John Hodge se proslavil svými scénáři k filmům Mělký hrob, Trainspotting či Pláž, a také text Spolupracovníků byl původně filmovým scénářem. Nakonec se ale stal autorovým dramatickým debutem. Je třeba říci, že téma je velice vhodné právě ke scénickému zpracování. Dovedně se v něm daří propojovat fikci s realitou, filmové a divadelní prvky. Zápletka se točí kolem zvláštního vztahu usurpátora J.V.Stalina a spisovatele Michala Bulgakova v meziválečném Rusku. Na jedné straně byl Bulgakov režimem zakazován, na straně druhé měl jakousi zvláštní podporu Stalina, který mu zařídil možnost uvádět jeho hry v MCHAT. Jak se stalo, že uznávaný, ale protirežimní spisovatel napsal na sklonku 30.let hru oslavující Stalinovo mládí (pod názvem Batumi), není zcela objasněno – údajně mu za to byl přislíben větší byt, jehož se ovšem nedočkal a hra byla krátce po premiéře zakázána. Tuto ambivalenci skutečných okolností využil autor hry jako záminku pro surrealisticky pojatou hororovou komedii s mrazivým závěrem. Svým způsobem je to variace na téma „pokoušení“, potvrzující, že ďáblovi nelze podat jen prst, ale že vždycky chňapne celou ruku, ba celou duši člověka. Ve hře se objevují autentické Stalinovy citáty, a v průběhu hry jsou využívány zápletky a charakteristiky postav z Bulgakovova románu Mistr a Markétka.

Vše se odehrává v temné atmosféře, při které se jeviště (scéna Boba Crowleyho vytváří jakési molo ve tvaru blesku mezi dvěma stranami sedadel, zakončené na obou stranách vstupy, v nichž postavy nasvícené zezadu vypadají mysticky a hrozivě) většinou potemnělé ve střizích rozsvěcuje nepříjemně silným, jakoby vězeňským „holým“ světlem.

Do příběhu vstupujeme bizarním způsobem – jako v povedené frašce vidíme Bulgakova, kterého kolem stolu honí Stalin. Vzápětí se dozvídáme, že tuto opakující se noční můru zná celé osazenstvo Bulgakova bytu (bydlí tu s ním nejen žena, ale také několik dalších lidí a navíc přibude mladý komunista Sergej, který se zcela přirozeně zabydlí ve skříni). Když vzápětí přijde komisař NKVD, aby Bulgakovovi oznámil zákaz uvádění jeho hry Moliére a zároveň mu nabídl (přikázal), aby napsal hru o mladém Stalinovi k 60.narozeninám generalissima, která by mu mohla vylepšit „kádrový profil.“ Další část hry se už odehrává v podzemním vězení NKVD Ljubljance, kde elegantní Bulgakov působí značně nepatřičně. Právě tady jej, marně se pokoušejícího psát hru, navštíví samotný Stalin a navrhne zvláštní výměnu. On sám napíše hru o sobě, zatímco Bulgakov za něj bude „jen“ anonymně vyřizovat státní záležitosti. Bulgakov svolí, tím alespoň na chvíli pomůže své rodině, neboť vše v jeho domácnosti začne skvěle fungovat, na druhé straně fatálně zabředne do bažiny politických zrůdností. Netuší, jak se zdánlivě naivnímu Stalinovi s nevinným pobaveným úsměvem daří zamotávat jej čím dál tím víc do svých intrik. Učiní ho spoluodpovědným za zrůdnosti, které se v Rusku dějí, a nakonec jej zlomí tělesně i duševně.

Ústřední dvojice dokáže výborně zacházet s křehkou hranicí mezi realitou a její hyperbolickou nadsázkou. Simon Russel Beale modeluje Stalina jako celkem sympatického, kulhavého venkovana s přízvukem a až lidovým smyslem pro humor. Proti němu je Bulgakov Alexe Jenningse ztělesněním aristokratické elegance, spojené s grácií a zároveň lehce pobavenou nadřazeností. Jeho jistota, že dokáže vyzrát na režim, se ovšem ukáže jako lichá. Jen potvrzuje, že v souboji zrůdy a člověka vždy vyhrává zrůda. Stejně jako postavu Bulgakova ukolébal autor i diváka, takže máme velmi dlouho pocit, že slovutný diktátor je zde nepatřičně zlidšťován, ba glorifikován. Opak je ale pravdou. Právě ona zdánlivá neškodnost Stalinova se ukáže jako největší klam, a exemplárně dokládá, jak se nevyplácí kohokoli podceňovat.

I když souboj mezi Stalinem a Bulgakovem pochopitelně stojí v centru pozornosti, a ostatní herci v tom nejlepším smyslu slouží, přesto utkvějí v paměti. Ať už je to Bulgakovova kultivovaná a oddaná žena (Jacqueline Defferary), zastánce starých pořádků, bývalý velkostatkář Vasilij (Patrick Godfrey), učitelka Praskovja (Maggie Service), mladý nadšený Sergej (Pierce Reid), ale také střídmý vyšetřovatel NKVD (Mark Addy) či naopak démonický doktor (Nick Sampson).

Tato inscenace, kterou jsme mohli sledovat společně s diváky v mnoha zemích světa, přidala do dramaturgie NT Live opět novou barvu inspirativní jak po stránce tematické, tak i inscenační.

12.12.2011 22:12:38 Jana Soprová | rubrika - Recenze

Časopis 16 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Festival Setkání Stretnutie 2024

Časopis 16 - sekce

HUDBA

Mladí ladí jazz zdarma na Karlovo náměstí

Jazzanova

V Praze do 30. dubna patří Karlovo náměstí patřit jazzu i dalším hudebním žánrům. Pod taktovkou festivalu Mlad celý článek

další články...

LITERATURA/UMĚNÍ

Antologie Krvavý Žižkov

Přebal knihy

Krvavý Žižkov je antologie, která má svého předchůdce Krvavý Bronx (2020), úspěšnou knihu povídek o „vyl celý článek

další články...