Scéna.cz 

Sen o snu

Sen noci svatojánské v divadle Komedie je snad ještě skutečnějším snem než zamýšlel Shakespeare. Režisér Michal Dočekal jej situoval do bombardovaného Londýna a časově přenesl do roku 1941. Na válečném pozadí, znatelném pouze různě vzdálenými výbuchy, dobovou hudbou a rozhlasovými hlášeními v angličtině, se odehrává příběh, tak kontrastní s krveprolitím, v němž se bitvy odehrávají. Krvácí jen srdce touhou, ačkoliv -- není taková touha někdy bolestnější než střepina v těle? Od 2. února 2000 můžete přijít snít Sen noci svatojánské do divadla, které tímto představením rozhodně nezůstalo nic dlužno svému názvu. Čeká vás skvělá komedie, místy trochu hořkosladkokyselá, stejně jako láska, o níž Shakespeare psal.

Režie: Michal Dočekal; Překlad: Martin Hilský; Scéna: David Marek; Kostýmy: Zuzana Krejzková; Hudba: Jan P. Muchow a dobové nahrávky; Dramaturgie: Daria Ullrichová.
Hrají: Jiří Klem, Zora Božinová/Viola Zinková, Zdena Hadrbolcová, Václav Mareš, Václav Knop, Emma Černá, Miloslav Mejzlík, David Matásek, Alena Štréblová, Rebeka Maxová, Jan Dolanský, Viktorie Čermáková, Tomáš Petřík/Jan Moravec, Saša Rašilov, Lucie Trníková, Tereza Nekudová, Martin Učík, David Prachař, Zdeněk Vencl, Jiří Štrébl, Johana Hamsíková, Jakub Čermák. Mistr Granville-Barker uvádí: William Shakespeare -- Sen noci svatojánské.
Ředitel Comedy Theatre (Jiří Klem) zahajuje první čtenou zkoušku. Oklepávajíce deštníky od suti a prachu padajících domů, přicházejí herci Mrs. Granville-Barker (Zora Božinová či Viola Zinková), Mrs. Fontanne (Zdena Hadrbolcová), Mr. Robey (Václav Mareš), Mr. Pounds (Václav Knop), Mrs. Pounds (Emma Černá) a Mr. Merson (Miloslav Mejzlík). Ředitel jim přidělí role Hipolyty, Heleny, Lysandra, Demetria, Hermie a Egea, sám čte Thesea. Zkouška začíná. A ještě datum: je noc svatého Jana, 24. červen.
Večer, na scéně se objeví Hermie - Mrs. Pounds s milovaným Lysandrem -- Mr. Robeyem. Hned za nimi vbíhá Demetrius -- Mr. Pounds pronásledován odhodlanou, nešťastně zamilovanou Helenou - Mrs. Fontanne...jeviště se otřese výbuchem nedaleko spadlé bomby a všichni čtyři se propadnou do jakéhosi "paralelního světa", kde vládne král víl Oberon (David Matásek). Upadnou do spánku a zdá se jim Sen noci svatojánské, kde jsou opět Helenou či Demetriem, ale o dvacet let mladšími. Chvílemi se svět snu a svět snících herců harmonicky spojí, kousky replik říkají synchronně mladá i starší Hermie, Lysandr ve zralém věku i snový mladík. Když řeknu, že se na scéně občas objeví čtyři Shakespearovy postavy, ale každou představují zároveň dva herci, mohlo by se to zdát chaotické. Věřte však, že ač třeba současně mluví dvě Heleny, chaos na jevišti není. Pozorný divák se orientuje, k jasnému obrazu mu napomáhají především dobré herecké výkony účinkujících.
Za zvuků postmoderní, velmi podmanivé a smyslné hudby z elektronické dílny J. P. Muchowa se divákovy otevře scéna nasvícená do ruda, uprostřed v síti leží ve vyzývavě rudém oděvu, který věrně kopíruje křivky jejího těla, královna víl Titánie. Zpěvák večera Puk, též ve velmi důmyslném kostýmu poločlověka polozvířete, přezpívává skoro psychadelicky Shakespearovy verše v angličtině, které však znějí, jakoby je napsal nějaký soudobý geniální textař. Příběh se odvíjí podle čtyři sta let známého scénáře: Oberon pověří Puka, aby sehnal květ, jejž kdysi zasáhl Amorův šíp a když "jeho tresť na víčka skane spáči, až je to kdokoliv, žena či muž, ten člověk se zoufale zamiluje do prvního tvora, kterého spatří"1 (Shakespeare, William: Sen noci svatojánské. Dilia, Praha 1984, str.18). Potře pak víčka Titánii, jíž se chce pomstít, neboť mu odmítá vydat chlapce jako páže. Královna víl má dát svoji lásku i své tělo tomu, koho prve spatří, ať je to lev nebo osel. Dalším Pukovým úkolem je napravit nešťastný propletenec lásek. Demetrius milující Hermii se má zbláznit do Heleny, která jej oddaně pronásleduje a která už si pro něj vytrpěla mnoho zla. Puk však potře oči Lysandrovi i Demetriovi, oba zapomenou na Hermii a skládají svoji lásku k nohám Heleně, která si však myslí, že si z ní vystřelili. Nešťastní jsou pro změnu všichni. Ale nakonec, jak už to v pohádkách bývá, Dobro zvítězí a všechno dobře dopadne...
Ale vraťme se ještě do prvního ze dvou světů inscenace, do londýnského divadla. Shakespeare přece napsal také jistý amatérský soubor, který má secvičit představení pro místní honoraci. Režisér Dočekal stvořil ochotnickou skupinu, jíž šéfuje vrátný Comedy Theatre (Martin Učík), takže divák nepřijde o nejvtipnější scény, kdy vazoun Píšťala (Zdeněk Venl) hraje "křehounkou" Thisbu, k níž přes zeď zamilovaně toká Mikuláš Klubko (David Prachař). Pro stavbu zdi nahradili tito divadelní amatéři cihly lidským masem inženýra Fortela (Jiří Štrébl), který kromě zdi hraje "veledůležitou" roli lva. Dvě časoprostorové dimenze se znovu protnou, když Klubko spadne do spárů vtipálka Puka, který jej promění v ošklivého osla a přivede k loži očarované Titánie, a ta s ním na základě prokletí lačně obcuje.
Ohromnou devizou představení je skutečnost, že původní Shakespearův vtip je několikanásobně umocněn, především vynikajícím překladem Martina Hilského, kostýmy Zuzany Krejzkové a kontrastním hereckým obsazením (výbuchy smíchu se z hlediště ozývají např. když metrákový svalnatec Vencl v roli Píšťaly v roli Thisby smyslně špulí rty na svého Pyrama, útlého Davida Prachaře). Humor se však důmyslnou režií ocitnul i na místech, kde ho Mistr Shakespeare snad ani nezamýšlel. Ku příkladu v první scéně: herci Comedy Theatre se na čtené zkoušce seznamují s textem, čtou první strany komedie, vášnivé repliky Thesea či Lysandra, a přitom v klidu štrikují, cpou se bonbóny, odbíhají k telefonu, zapomínají, že jsou na řadě...
Kouzlo představení dodává také symbolůplná scéna Davida Marka. Obzvláště ve chvílích, kdy se do ruda nasvícena stává jakoby zakletou Erótem, jehož šípům lásky můžeme být vděční za zápletku této skvělé komedie.
Více už k tomuto zábavnému a promyšlenému představení dodávat nebudu. Zajděte snít ten svůj Sen do divadla Komedie sami.