Scéna.cz 

Slovenské divadlo v Praze.

Divadlo Bez zábradlí v rámci projektu Praha Evropské město kultury ve spolupráci se Slovenským kulturním institutem v Praze pořádá ve dnech 7. -- 14. února 2000 V. ročník festivalu Slovenské divadlo v Praze. Diváci shlédnou celkem deset předstvavení za účasti osmi slovenských souborů. Mimo jiné se představí Štúdio S z Bratislavy nebo Divadlo SNP Martin. Festival uzavře v pondělí 14.2.2000 premiérové představení Kurz slovenčiny pre zabudnutých, talk show S. Radiče, J. Filipa, R. Müllera a hostů. Všechna představení, jejichž kompletní přehled přinášíme dále, se odehrají na domovské scéně divadla Bez zábradlí v paláci Adria v Jungmannově ulici v Praze.

Pondělí 7. února 2000 v 19.00 hodin - Malá scéna SND Bratislava
Eugene Ionesco: Stoličky (Slovenská premiéra 20.11.1999)
Překlad: Ľubomír Vajdička; Režie: Ľubomír Vajdička; Dramaturgie: Peter Pavlac; Scéna: Jozef Ciller; Kostýmy: Milan Čorba; Hudba: Peter Mankovecký.
Osoby a obsazení: Stařenka - Emília Vášáryová; Stařeček - Emil Horváth; Řečník - Milan Bahul.
Francouzský dramatik rumunského původu Eugene Ionesco (1894-1912) patří k největším uměleckým osobnostem druhé poloviny 20. století. Spolu se Samuelem Beckettem je pokládán za "otce" absurdního dramatu. V roce 1957 měli jeho krátké hry Plešatá zpěvačka a Lekce premiéru v pařížském divadle Huchette. Úspěch byl tak pronikavý, že v tom samém divadle se od premiéry obě dvě hry hrají celých čtyřicet dva let- jen herci se už pochopitelně několikrát vystřídali. "Tragická fraška" Židle je považována za Ionescovo mistrovské dílo. Stařeček a Stařenka, kteří uspořádají velmi zvláštní večírek pro ještě pozoruhodnější hosty , jsou jednou z nejpronikavějších metafor lidského osudu. Ionesco je v této hře "lepší než Strindberg, protože má černý humor á la Moliere, někdy komickým způsobem bláznivý; je strašný, krutý, zraňující, ale vždy pravdivý" - to jsou slova jiného velkého francouzského dramatika 20. století Jeana Anouilhe, které napsal po premiéře Židlí do deníku Le Figaro. Českou premiéru měly Židle v Divadle Na zábradlí v roce 1964. Na Slovensku připravila v šedesátých letech Agneša Kalinová překlad této hry pro nitranské herce, ale z inscenace nakonec sešlo. V roce 1992 uvedlo Židle Stavovské divadlo v Praze, v témže roce se hra poprvé objevila ve Slovenském rozhlase. Současné nastudování Židlí v Slovenském národním divadle je slovenskou premiérou. (z propagačních materiálů divadla) úterý 8.února 2000 v 19.00 hodin - Divadlo A.Bagara Nitra
Edward Albee: Tri veľké ženy (Slovenská premiéra 27.2.1999)
Překlad: Alexandra Ruppeldtová; Režie: Marián Pecko; Dramaturgie: Iveta Škripková; Scéna: Ján Zavarský; Kostýmy: Eva Farkašová; Hudba: Róbert Mankovecký; Pohybová spolupráce: Zuzana Hájková.
Tři Velké ženy hrají: A - Eva Matejková; B - Eva Pavlíková; C - Daniela Kuffelová; v postavě Syna se představí - Marek Matija nebo Juraj Svečula.
Hra současného amerického dramatika Edwarda Albeeho (nar. 12.3.1928) Tři velké ženy vznikla v roce 1991 a světovou premiéru měla v červnu toho roku v Anglickém divadle ve Vídni. Režíroval ji sám autor. Ve Spojených státech amerických byla poprvé uvedena v lednu 1994 v Vineyard Theatre v New York City. V roce 1992 získala Pulitzerovu cenu a od té chvíle budila zaslouženou pozornost. Ožila v divadlech několika evropských metropolí, např. v Londýně, Budapešti, Berlíně, v lednu 1999 také ve Vinohradském divadle v Praze v režii Vladimíra Strniska.
Autor přiznává, že přímou inspirací k napsání Tří velkých žen byla jeho adoptivní matka. V úvodu hry přichází mladá právnička do domu staré, dvaadevadesáti leté osobité dámy, aby dala do pořádku účty. Stará paní je možná velmi bohatá, možná velmi nepořádná, nevypočitatelná, zábavná a možná velice nemocná. Platí si ošetřovatelku, která se stará o domácnost. Tak se v jednom bytě setkají tři ženy, každá se svými představami, tužbami a vzpomínkami. Každá je jiná a přece... cosi je spojuje. Edward Albee o své hře tvrdí, že psát a hovořit o životě se dá jen se zřetelem na všudypřítomnou smrt. S jejím vědomím se můžeme zasmát, pobavit a pochopit, že věci zdánlivě nesmyslné mohou mít smysl. středa 9.února 2000 v 19.00 hodin - Divadlo SNP Martin
Silvester Lavrík: Alžbeta Báthory (Čachtická pani), inspirované Jonášem Záborským (Premiéra 29.4.1999)
Režie: Silvester Lavrík; Dramaturgie: Peter Kováč; Odborná spolupráce: Karol Horváth; Scéna: Aleš Votava; Kostýmy: Marija Havran; Hudba: W.Mertens, G.Bregović, J.Górecki, D.Gallás.
Osoby a obsazení: Alžbeta Báthory, hraběnka z Čachtic, převtělená Jezabel - Jana Oľhová; Katarína Báthory, její dcera - Renáta Rundová; Thurzo, uherský palatin - Viliam Hriadel; Tulák, potulný zpěvák, převlečený Thurzo - Viliam Hriadel; Ambrózius, kněz z podhradí, žák Joba ze Salamanky - Michal Gazdík; Ficko, sluha, samouk - Branislav Matuščin; Dora, kojná Kataríny, čarodějnice - Helena Sudická; Ilona, pokojská Alžbety, čarodějnice - Gita Mazalová; Paraska, mladý zeman - Andrej Štermenský; Barbora, pokojská Kataríny - Eva Gašparová; Zuzana, děvče z podhradí - Linda Zemánková.
Talentovaný mladý dramatik a režisér Silvester Lavrík (vítěz prestižní Radokovy ceny za nejlepší původní divadelní hru roku 1997) napsal nejnovější divadelní verzi o legendární Čachtické paní. Tato nejmasovější vražedkyně v dějinách (počet jejich obětí se odhaduje nad šest set) neustále přitahuje pozornost filmových a divadelních tvůrců, kteří se někdy kvůli zjevné přitažlivosti tématu, někdy z hlubších příčin snaží vykreslit charakter této neslavné - slavné historické postavy.
O motivech jejich temných činů se můžeme dnes jen domnívat. Silvester Lavrík, i když dobře obeznámený s historickými souvislostmi, v nichž Alžběta Báthory žila, se nesnaží o fiktivní historickou rekonstrukci jejího života. Jeho hra, velice volně inspirovaná hrou Jonáše Záborského, chce spíše odhalit psychologické, společenské, politické a duchovní pozadí jejich zvrácených činů. Ovzduší rekatolizace a baroka nám mimovolně občas připomínají podobnou atmosféru konce našeho tisíciletí. čtvrtek 10.února 2000 v 17.00 a 20.00 hodin - Radošinské naivné divadlo Bratislava
Stanislav Štepka: Včela v zime (Premiéra 25.6.1999)
Režie: Milan Lasica; Hudba: Ján Melkovič; Texty písní: Stanislav Štepka; Scéna a kostýmy: Peter Čanecký.
Osoby a obsazení: Francka, Angela, Zpěvačka, Žena z filmu - Soňa Norisová; Štefanec - Stanislav Štepka; Děvče z reklamy, Ona - Kristína Dubajová; Rosnička, Děvče z reklamy - Alžbeta Stanková; Wasserberger, Herec, Muž z filmu - Richard Felix; Gazdík, Soused - František Rehák; Osuský - Vladimír Svítek; Muž z reklamy - Milan Šago.
Je velmi příjemné a vzrušující režírovat Stana Štepku. Podobně jako Chaplinův Tulák- také jeho Človíček z Radošiny se suverénně pohybuje ve svém malém světě a lidé a události takzvaného velkého světa pohotově, přesně a s porozuměním komentuje svým neodolatelným "pohledem zdola".
Štepka svého Človíčka z Radošiny nehraje. On jím je. To se potom režíruje! Stačí říct: běž k ledničce, vrať se, sedni si ke stolu, atd. A když zapomene jít k ledničce, nebo si sednout, nic se neděje, protože svého Radošinčana může klidně žít i ve stoje. Schválně říkám žít, a ne hrát, protože hranice mezi divadelní stylizací a samým životem je zde nepostřehnutelná.
A autentický typ, který Štepka stvořil a s nímž se tak dokonale identifikuje, nás pevně vede za ruku svým soukromým světem, abychom nakonec zjistili, že jsme se cosi dozvěděli nejen o něm, ale zejména o nás.
A tehdy si uvědomíme, že kuchyňská zpověď Človíčka z Radošiny má univerzální hodnotu.Milan Lasica pátek 11.února 2000 v 19.00 hodin - Absolventská inscenace 4.ročníku herectví a 5.ročníku režie a dramaturgie, činoherní a loutkářská fakulta VŠMU.
William Shakespeare: Sen noci svatojánskej (Premiéra 26.11.1998)
Překlad: Ľ.Feldek, P.O.Hviezdoslav; Režie: Juraj Šulík; Dramaturgie a úprava: Peter Pavlac; Scéna a kostýmy: Jana Kuttnerová; Hudba: Frank Zappa; Pedagogické vedení: doc.Emília Vášáryová, doc. Martin Huba, prof. Milan Čorba, prof. Jozef Ciller, prof. Ľubomír Vajdička, Mgr. Michal Spišák, Mgr. Peter Mankovecký.
Osoby a obsazení: Hippolyta, Titanie,Bľach - Agi Gubíková; Hermie - Slávka Halčáková; Helena - Lucia Lužinská; Tezeus - Vladimír Kobielsky; Oberon - Peter Nádasdi; Demetrius, Klubko - Juraj Kemka; Lysandr, Mechúr - Róbert Jakab; Egeus, Vazba - Marián Miezga; Puk - Lukáš Latinák.
Vysoká škola múzických umění v Bratislavě oslavila( před dvěma lety )padesáté výročí svého vzniku. Ačkoli se neustále potýká s nedostatkem finančních prostředků a dosud nemá vlastní internát, ani vlastní divadelní scénu, přece jen má Divadelní fakulta v areálu školy maličký prostor, kam se vejde sedmdesát lidí a studenti ho mají rádi. Začali zde hrát pravidelně i pro veřejnost a představení jsou téměř vždy beznadějně vyprodaná. (...)Je zajímavé, že se na herectví každoročně hlásí kolem 600 posluchačů a asi polovina z nich se zúčastní také talentových zkoušek. Navzdory tomu, že VŠMU má poměrně velký počet absolventů, podle výzkumu Statistického úřadu SR se jako nezaměstnaní naposledy hlásili pouze čtyři. Podle slov rektora VŠMU Milana Čorby divadla sice procházejí krizí, ale absolventi herectví se dokážou o sebe postarat. (...) Bratislavská VŠMU jako jedna z mála vysokých škol přešla po roce 1989 totálním přerodem. Vytvořil se nulový stav a všichni učitelé nastoupili na základě konkurzu. Stát už nemůže neomezeně zasahovat do života školy, i když je VŠMU na něm stále závislá, neboť finanční prostředky jdou ze státního rozpočtu. Bohužel je jich nedostatek, proto mnozí špičkoví umělci, kteří na VŠMU působí a odevzdávají své zkušenosti, pracují za minimální mzdu. Viera Budská sobota 12.února 2000 v 17.00 a 20.00 hodin - Štúdio S Bratislava
Slawomir Mrožek: Emigranti (Slovenská premiéra 26.5.1989)
Překlad: Zora a Martin Bútorovci; Režie: Martin Porubjak; Dramaturgie a pohybová spolupráce: Milan Lasica; Scéna a kostýmy: Milan Čorba; Hudební spolupráce: Ivan Marton.
Hrají: Marián Labuda, Milan Lasica.
Slawomir Mrožek je dnes nejhranějším polským autorem doma i v zahraničí a jedním z nejoriginálnějších a nejvýznamnějších světových dramatiků dvacátého století. Přitom je to autor univerzální: hrají ho na Východě i na Západě, inscenují ho ta nejváženější divadla i amatérské studentské soubory. Na Slovensku se Mrožkovy hry objevily v roce 1963 - studenti, mezi nimi také tvůrci této inscenace- M.Lasica, M.Labuda a M.Porubjak- tehdy uvedli jeho jednoaktovky Veselice a Striptýz. Mrožek se potom hrál poměrně často a úspěšně do konce šedesátých let, v sedmdesátých a osmdesátých letech na slovenských jevištích nepřirozeně absentoval. Renesance Mrožka ožívá začátkem roku 1989, kdy Divadlo SNP v Martině uvádí Policajty. neděle 13.února 2000 v 19.00 hodin - Divadlo Astorka Korzo´90
Vražda sekerou v Svatom Peterburgu, Podle románu F.M.Dostojevského Zločin a trest zdramatizoval Jan Novak, (Premiéra 18. a 19.1. 2000)
Překlad: Oľga Ruppeldtová- Andrášová; Režie: Roman Polák; Dramaturgie: Andrea Domeová; Hudební spolupráce: Roman Žiaran; Scéna: Aleš Votava; Kostýmy: Marija Havran.
Osoby a obsazení: Rodion Romanovič Raskolnikov, bývalý student práv - Miroslav Noga; Porfirij Petrovič, vyšetřující soudce - Boris Farkaš; Soňa Semjonovna Marmeladovová, prostitutka - Zuzana Ožvoldíková; Zametov, vyšetřovatel - Vladimír Hajdu; Nikolaj, malíř-natěrač - Peter Šimun; Koch- zlatník/ Kožešník ze Šilova domu/ Kazatel - Ľudovít Moravčík; Pestrjakov, budoucí vyšetřující soudce/ Razumichin,student/ Korhel - Vladimír Kobielsky; Domovník/ Strážník/ Harmonikář - Filip Tůma; Mitrej,malíř-natěrač/ Zapisovatel/ Bohatý zákazník prostitutky/ Domovník v Šilovom domě - Juraj Kemka; Duškin, výčepní/ Korhel - Lukáš Latinák/Marián Miezga; a další.
Tuto hru napsal speciálně pro Divadlo Astorka Korzo´90 a režiséra Romana Poláka spisovatel, scénárista a dramatik Jan Novak, Američan českého původu, který např. spolupracoval na filmech Valmont, Šeptej, Báječná léta pod psa. Před časem vyšla biografie režiséra Miloše Formana, na níž se Jan Novak autorsky spolupodílel.
Vražda sekerou v Svatom Peterburgu je první adaptací Dostojevského uváděnou v Divadle Astorka Korzo ´90. Tato inscenace je završením projektu volné trilogie ruské klasiky. Předchozí inscenace Strýček Váňa, Les, Scény z domu Bessemenovových-Měšťáci, které během posledních tří let Roman Polák režíroval v DAK´90, získaly množství cen, mimo jiné také divadelní ocenění sezóny- Dosky (Les, Scény z domu Bessemenovových- Měšťáci). Strýček Váňa zaznamenal velký úspěch na Mezinárodním divadelním festivale Plzeň ´96. Divadlo Astorka Korzo ´90 hostovalo s Lesem na Mezinárodním divadelním festivale Divadelná Nitra ´97 a Scény z domu Bessemenovových- Měšťáci otvíraly týž festival o rok později.
Inscenace Scény z domu Bessemenovových- Měšťáci získala v rámci udělování divadelních ocenění sezóny DOSKY ´98:Cenu za nejlepší inscenaci; Cenu za nejlepší ženský herecký výkon- Zora Kolínska; Cenu za nejlepší mužský herecký výkon- Boris Farkaš. pondělí 14.února 2000 v 19.00 hodin - Talk show S.Radiče, J. Filipa, R. Mullera a hostů
Kurz slovenčiny pre zabudlivých (Premiéra)
Námět a scénář: Jaro Filip, Stano Radič; Hudba: Jaro Filip; Texty: Richard Muller; Zpěv: Richard Muller, Jaro Filip; Účinkují: Stano Radič, Jaro Filip, Richard Muller.
Název částečně improvizované talk show Kurs slovenštiny pro zapomnětlivé nebyl zvolen náhodně. Dvě kultury, česká a slovenská, se po rozdělení republiky začaly od sebe nebezpečně vzdalovat. Nevzniká jenom kulturní a umělecká bariéra, ale nebezpečně začíná být aktuální také bariéra jazyková. Program by měl být pestrou směsicí zábavného slova, monologů, dialogů, dokonce i trialogů, v nichž by všichni tři účinkující nejenom vzpomínali na staré zašlé časy společného státu, ale také s úsměvem , nevázaně debatovali o současném slovenském kulturně společenském životě. Přičemž důraz je kladen na českému diváku momentálně méně známé události a souvislosti. V rubrice kurs slovenštiny chceme vesele i vážně poukazovat na zajímavé rozdíly v našem vývoji, hledat k sobě cestu a doslova se pokusit najít rozdíly v jazyce, umět si z nich s nadhledem "vystřelit" a uvést je na pravou míru. Součástí programu je také mnoho stylizovaných parodií nejen jazyka, ale i populární hudby. Během večera zazní několik písní autorské dvojice Muller- Filip. Ke slovu se dostanou také diváci, kteří dle možnosti mohou klást třem Slovákům různé otázky "na tělo".Jaro Filip, Stano Radič.