zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Tajem z života osmileté holky

Zleva J. Vlčková, B. Hrzánová a L. Jeník (Foto archiv divadla)

  

Tajemný název nové inscenace Hrdý Budžes v Divadle Příbram přitáhne ne jednoho diváka, ale díky svému tajemnému názvu se stává doslova magnetem. Vždyť vysvětlení, kdo nebo co je Budžes (někteří vyslovovali po anglicku „Badžes“), se naskýtá hned několik: kořeny tohoto pojmu můžeme hledat v sinologii, budhismu nebo na druhém konci světa mezi Indiány. Znalci knižní předlohy Ireny Douskové ale určitě netápali.
Osobně jsem se obával, že mě čeká laciná parodie na rudé doby. Určitou záruku mi ovšem skýtala Jarmila Černíková-Drobná - nestorka dramaturgie, která se na inscenaci podílela spolu s režisérem Jiřím Schmiedtem. Pod jeho vedením účinkují Barbora Hrzánová, Jarmila Vlčková a Libor Jeník.

Po pantomimickém budovatelském entré v estrádním stylu se na jevišti objevila hlavní hrdinka příběhu žákyně 2. třídy Helenka Součková v podání Báry Hrzánové. Chronologie příběhu se odvíjí dle ročních období od zimy do zimy, a tak není divu, že se Helenka přiřítí na starých prkenných lyžích. Helenka je doslova a do písmene žvatlalka a povídalka, která na nás chrlí vodopády událostí, v případě popisu osob nezapomene na nejmenší detaily, ale hlavně – ukazuje nám svět očima malé přemýšlivé holky, která byla tlustá. Její tatínek byl Žid Freistein a maminka Češka Kateřinka, povoláním herečka. Tyto všechny okolnosti diváka ochraňují od laciné antibolševické cirkusové show a parodie.
Režisér Jiří Schmiedt si velmi dobře poradil se všemi úskalími rodinné kroniky. Takřka monolog hlavní hrdinky dokázal obohatit o režijní nápady, jež nenechají diváka klidným – mimo jiné lyžování Helenky, plavání, pouštění draka. K překlenutí mostů mezi jednotlivými příběhy využil různé etudy ve stylu kulturní vložky té doby. První polovinu inscenace drží spíše v optimismu, druhá se pak kloní více k pesimismu. Dostává se na konfrontaci totalitních režimů – fašismu a komunismu. Závěr inscenace pak spěje k židovství jako k možnému symbolu nějaké víry, jež je Helence blízká.
Helenka Šmídová v podání Báry Hrzánové je opravdu velmi vděčným „parchantem“. Má prazvláštní špatnou vlastnost – odlišuje se od ostatních osobitým úhlem pohledu na svět. Neví, co je Budžes, nesnáší plíčka na smetaně, nechápe, proč maminka najednou nehraje hlavní role, vtipně si zkazí vytříbený slovník mezi neslušnými spolužáky. Oplývá talentem v oborech výtvarné výchovy, zpěvu a tance, ale sportování jí není prostě souzené.
Plejádu postav řešil režisér Smiedt např. využitím loutek (ty ovšem zpočátku vstupují do děje trochu bezradně), dále jeden herec hovoří za více postav, případně využívá různých rekvizit k jejich přeměně. Divák se tak setká nejen s maminkou, Helenkou a druhým tatínkem, ale i s babičkou, dědečkem, učitelkami, ředitelem, doktorem a dalšími.
Jaká ta Helenka Báry vlastně je? Hrzánová ji dodává fyziognomicky nejryzejší vzezření intelektuální buchty. Dokáže naprosto dokonale udržet rychlé tempo žvátlání, zastavit v dramatické pauze, natáhnout hlas k velkému údivu, podtrhnout kdejaký „tajem“ svého života, dospět až k emotivnímu pláči, v případě prožívání životních zklamání.
Zdálo by se, že Jarmila Vlčková a Libor Jeník, se budou vedle ní ztrácet, ale není tomu tak, byť by Vlčková měla více přidat v rozlišování jednotlivých postav, které hraje na jevišti současně. Ve střihu mezi nimi byla Hrzánová lepší, ale zato Vlčková nezapře svoji dokonalost v práci s obličejem a hlavně v napodobení Milady z Dalibora. Zemitost Libora Jeníka do hry zapadá. Všichni jsou výborní pohybově, ve znalosti textu, ale i rekvizit, nástupů a dalších.
Na Divadlo Příbram, kde píchačkový režim z dolů a kovohutí, od šesti do dvou, dokonale prorostl a drží se mezi zdmi industriálního skeletu divadelní budovy, je Hrdý Budžes zázrakem, na nějž může být vedení divadla opravdu „Hrdý....“

(P.S. V závěru Helenka rozluštila Budžese: Stanislav Kostka Neumann: A hrdý buď, žes vytrval....)

Irena Dousková: Hrdý Budžes
Režie Jiří Schmiedt, dramaturgie Jarmila Černíková-Drobná; Scéna Jiří Schmiedt a Vladimír Všetečka; kostýmy a loutky Zuzana Charouzová; pohybová spolupráce Josef Kotěšovský.
Hrají Bára Hrzánová, Jarmila Vlčková a Libor Jeník.
Premiéra 14. listopadu 2002.

21.1.2003 Josef Meszáros | rubrika - Recenze