Scéna.cz 

Soužení Howarda Katze

Poslední inscenaci Patricka Marbera – Howard Katz uvedlo Divadlo Na Vinohradech. V režii Jana Nováka, na scéně Michala Hesse a v kostýmech Josefa Jelínka se předvedli v titulní roli Martin Stropnický, v dalších postavách Jana Marková-Mikolášková, Jana Hlaváčová, Oldřich Vlach, Martin Zahálka, Marta Vančurová, Miroslav Šimůnek a Rudolf Jelínek. Reprízy 11. prosince 2002 se zúčastnil samotný autor.

Dramatik Marber je znám svým nekompromisním postojem ke skutečnosti. Postavy v jeho hrách jsou rozdrásané, tápají, hledají a touží naplnit své prázdno. Používají jadrný až vulgární slovník. Oproti jiným představitelům tzv. cool dramatiky je ovšem umírněnější a decentnější. Čeští diváci mají možnost se od září 2001 seznámit s jeho další hrou Na dotek (Closer), kterou uvádí divadlo Rokoko.
Howard Katz se oproti inscenaci Na dotek, která se stala takřka mezinárodním hitem, jeví jako umírněnější, a hlavně vyzrálejší dramatik. Jestli stupeň vulgarity a tvrdosti ztlumil samotný autor, nebo je toto dílem překladu či inscenačního vinohradského týmu bohužel nevíme.

Autor prostřednictvím překladu Dany Hábové představuje Žida Howarda Katze v okamžiku, kdy zůstává naprosto opuštěný uprostřed hřbitova po jednom ze svých alkoholových deliriích. Přichází k němu bezdomovec Robin a žádá od něho peníze. Howard mu kromě nich vydá i hodinky... Časovou smyčkou, kterou režisér Jan Novák inscenoval jako „zkamenění“ postav na scéně, kdy dojde ke světelné a zvukové změně, se posuneme na začátek Katzových problémů. Šťastně ženatý, otec jednoho syna, pochází z židovské rodiny, kde otec má zavedené holičství, v němž pracuje Katzův bratr Bernie. Howard Katz se věnuje showbyznysu – agenturnímu zastupování hvězd. Divák je postupně svědkem jeho stěžejních okamžiků života. Setkání se sekretářkou, výpověď zpěváka Rickyho Barnese, odpoledne v holičství u otce a dalších. Howard Katz se v první půli chová jako bezvěrec, tvrdý člověk, neústupný a cílevědomý. Např. je ochoten hrát ruskou ruletu o svůj život se svojí manželkou. Tento kolotoč nás dovede ke konci první části až k onomu kameni ze začátku představení, kde leží rozedraný a zničený Howard. Co bude následovat, kam až, a hlavně kudy povede autor další osudy Howarda Katze?
Silně pathetický obrat v životě Katze nastává v druhé části. Definitivně ztrácí manželku a syna, dále zaměstnání, dokonce i otce. Snaží se vzít si i život. Začíná se obracet k Bohu, zbavuje se svého kamenného srdce, ale není vyslyšen a končí, byť vnitřně očištěn, přesto sám a s otázkou – jak má vlastně žít. Jeho soužití není u konce.

Howardovu soužení se plně podrobuje režijní koncepce. Autor scény Michal Hess nabízí divákovi celkem čtyři části jeviště, kde každá směřuje ke zpytování – u pravého portálu stojí stěna zlatých pitoreskních obličejových masek, vzadu v závěsu visí konstrukce s kolem, kočárkem a košíkem na prádlo ve stříbrném provedení. Levou část horizontu zaplňuje velký rodinný obraz, na němž jsou střídavě osvětlováni jednotliví členové rodiny. Tento obraz se postupně halí do jakési síťoviny. Levou část jeviště vyplňují hroby. Centrum tvoří onen nepravidelný piedestal, jenž se proměňuje v kámen, postel, lavičku a jiné. Popředí scény tvoří imaginativní řeka. Rychlou a jednoduchou přestavbou scény se ocitáme tu v kanceláři, pokoji, holičství, hotelu nebo parku, na hřbitově.
Tomuto střihovému rytmu se podrobuje hudba Petra Maláska, jenž využil komponoval různé hudební motivy od barových tanečních songů, přes náladovou melancholickou hudbu až k rytmickému doprovodu. Např. hudba velmi působivě doprovází oba sourozence při rozptýlení otcova popelu do řeky, tehdy zní v kontrastu strunný nástroj, vzpomínky na otce, a flétna coby vítr a voda, nástin souznění s přírodou.

Na pranýř stěžejního hereckého výkonu byly nejvíce vystaveni tři mužské postavy – Howard Katz (Martin Stropnický), bratr Bernie (Martin Zahálka) a otec (Oldřich Vlach). Z ženských představitelek pak uveďme matku Ellie - Janu Hlaváčovou a manželku Jess - Martu Vančurovou.
Pro Martina Stropnického tato role představuje návrat na jeviště po delší odmlce, kterou zapříčinilo jeho působení v diplomatických službách. Šprýmování s diváky se zhostil velmi obstojně. Dokázal hrát neústupného podnikatele, syna, jenž ctí rodinné tradice až po bezdomovce, jenž sice ztratil domov, ale částečně nalezl svoji víru. Dokázal nezodpovědně hazardovat s lidskými osudy, které bral jako havěť, jež se mu připletla do cesty, ale vedle toho se dokázal naučit židovskou modlitbu, aby mohl pohřbít svého otce.
Oldřich Vlach hrál velmi působivě ve scéně, kdy prosí svého syna, aby ho rozptýlil do řeky. Při tom vzpomíná na Howardovo dětství.

Režisér Jan Novák nabízí obstojně učesanou verzi Howarda Katze. Možný úbytek vulgarismů a drsných scén se někdy projevuje v silném pathosu, ve falešném moralizování. Divadlo Na Vinohradech však oproti svým zvyklostem zařadilo velmi zajímavou hru o hledání a soužení jednoho člověka. Bude již na divácích, zda na tento dialog přistoupí. Rozhovor o osudu jednoho padesátníka stojí ovšem za to.