Scéna.cz 

Nejen vánoční pohoda v Hradci

Obloha, vody, lesy, zem,
jediným byla Betlémem
Spasitel narodil se všem.

Zatímco v Betlémě se narodil Mesiáš, v hradeckém Klicperově divadle spatřila v čase prvního adventu světlo světa nová inscenace. Jejím otcem se stal citlivý básník s nelehkým životním osudem Jan Zahradníček, matkou pak něžná brněnská režisérka a choreografka Zoja Mikotová. Za kmotry měla dvě přešikovné dramaturgyně Lucii Bulisovou a Doru Kaprálovou, které jí úspěch prorokovaly a velice pěknou tištěnou brožuru za tímto účelem pečlivě připravily. A že se narodila v tomto chladném předvánočním čase, dostala jméno Ježíškova košilka.

Při Pána Krista narození
veliká radost ve Stvoření
byla od hvězd až po kamení.

Stejná radost panovala po celé vánoční období i na hlavní scéně u Klicperů. Není se co divit, vždyť dětem i dospělým se tu v tomto svátečním období dostává křehkého, poetického příběhu, v němž se skvěle snoubí až pohádkové obrazy se silnými filozofickými myšlenkami. To vše navíc zabaleno v půvabnou pastorální poezii.

Radovaly se mraky, stromy.
Radovaly se cesty, domy.
Radoval se, že kráčí chromý.
Ptáci a také andělové,
nebeské říše vojínové,
provozovali zpěvy nové.

Ke všemu nejde pouze o proslulý příběh Kristova narození, či jeho útěk do Egypta. Ale spolu s Božím synem procházíme celým jeho životem až po ukřižování a zmrtvých vstání, abychom očištěni stanuli opět na začátku. Při tom se ještě stihneme dozvědět něco O původu skřivánka, Kde se vzaly vši, Jak přišly na svět včely a také vosy, kdy zapěl První slavík, Jak vyrostla mateřídouška a konečně také, jak to bylo s Ježíškovou košilkou.
V poklidném rytmu, si tak doslova proplouváme z obrazu do obrazu, když v tom jako blesky z čistého nebe přicházejí náhlé změny - pasáž přednášená v rapovém stylu, či hudební doprovod unikátního bandu skládajícího se z mísy a vařečky, hmoždíře, valchy, kbelíku a fošny s kladivem - jenž udržují hlediště v neustálém napětí.
Právě ona práce s rytmem vyšla režisérce více než dobře. Střídání tempa a nenadálé prolínání prostředí mají za výsledek divácky velmi přitažlivou, dynamickou inscenaci.

Co němé bylo, mluvilo.
Co temné bylo, svítilo.
Co slepé, světlo spatřilo.

My jsme však mohli na jevišti spatřit jednoduchý přístřešek svázaný z několika kůlů. Rovněž většina kostýmů má čistě sněhovou barvu.Výprava Blanky Šperkové je tak nejen půvabná, ale i nesmírně funkční. Díky ní lze totiž pro odlišení a hlavně dokreslení jednotlivých scén využít fotoprojekce. Jako na filmovém plátně, přecházejí malebné krajinky v jednotlivé liturgické obrázky, které navíc čas od času z herců modelují vznešené chrámové sošky. To vše s sebou přináší neopakovatelné zážitky. Tuto slavnostní atmosféru navíc výborně dotváří hudba Zdeněka Kluky.

Na ráj si všichni vzpomínali,
kdy v náručí Boží usínali
silní i slabí, velcí, malí.

A konečně, jsou tu také velice šikovní hradečtí herci, volně a svobodně kráčící z postavy do postavy. Jiří Klepl již nejednou dokázal, že zná s veršem zacházet a duši posluchačovu umí otevřít. Krom toho tu je citlivý přednes Martiny Eliášové, talentovaná Petra Výtvarová, či Martin Pechlát, coby vševidoucí anděl strážný, jenž tu a tam i nějakou poťouchlost provede a souboje s ďáblem Václavem Veselým se nebojí. Právě tato roztomilá dvojice skvěle ordinuje publiku tolik potřebné chvíle humoru. Tuto pětici zlatým klíčem uzavírá svatý Petr - Vlastimil Čaněk a dvě pozorně naslouchající dítka, symbol čistoty.

Andělé s pastýři a králi
všichni mu zpívali a hráli.
I my tam tenkrát zbožně stáli.

… dojatě tleskali, spolu s herci Narodil se Kristus pán zpívali, od dětí oříšky dostali a po všech těch jistě nesmírně zajímavých, o to však náročnějších projektech páně Morávka, příjemně pohlazeni domů odcházeli.