Scéna.cz 

Předávání herecké štafety

Národní divadlo Praha zahájilo v prosinci minulého roku projekt Benefice. První byla věnovaná Radovanu Lukavskému, který působí na scénách tohoto stánku pomalu čtvrté desetiletí. Divák se nemusí obávat, že bude vystaven nostalgickému a planému vzpomínání. Benefiční večer je koncipován jako běžné repertoárové představení. Tvoří ho dvě části: první polovina zahrnuje průřez hereckým životem Lukavského, druhou část tvoří aktovka Felixe Mitterera Pšenice na dálnici. Protagonistou večera je nejen samotný Radovan Lukavský, ale spolu s ním vystupuje Jana Boušková. Dramaturgicky se na první části podílel Jan Hančil, režie aktovky se ujal Ivan Rajmont.

Hodnotit celoživotní dráhu Radovana Lukavského přísluší pravděpodobně jeho věrným divákům, z odborných řad pak zasvěceným teatrologům. Večer v žádném případě nepůsobí nudně a fádně. Jana Boušková vystupuje v roli žačky, která velmi decentně Mistra provází, citlivě vytváří můstky mezi jednotlivými tématy. Mistr Lukavský se stroze neohlíží za faktografickými událostmi. Vyprávění doplňuje o své životní zkušenosti a postoje, tu přidá „veselou“ historku ze zákulisí – jindy svá vyprávění ilustruje citáty hereckých monologů. Benefiční večer směřuje zejména k jeho působení v Národním divadle. Chronologicky se dozvíme o jeho divadelních a hereckých začátcích. Divadelní patří jeho mamince, herecké pak jeho začátkům ve Vinohradském divadle. Spolu s Bouškovou se pozastavují nad velkými úkoly, k nimž bezesporu patřil Hamlet a mnoho další. Lukavský se pozastavuje nad důležitostí malých rolí, které dávají herci příležitost tvořit a experimentovat. V poutavém vyprávění přiblížil divákům, jak některé epizodní postavy vytvářel, jak vybíral pro ně správný klíč. Pozastavil se u spolupráce s jednotlivými režiséry, například s Otomarem Krejčou. Vyjádřil svůj vztah k rekvizitám.

Aktovka Felixe Mitterera Pšenice na dálnici skvěle korunuje celou benefici. Mistr Lukavský hraje postavu starce, kterého jeho vlastní dcera (Jana Boušková) spolu se švagrem vykořenila z prostředí, jež mu po celý život patřilo. Hlas i gesta Mistra Lukavského plně dokladují jeho předchozí vyprávění o způsobu tvorby postavy. Jeho stařec není jen obyčejným senilním a nebezpečným bláznem, za nějž ho okolí i dcera považuje. V podstatě přiměřenými prostředky brání svůj prostor, např. naveze hnůj na rozestavěnou dálnici na svých pozemcích. Tvrdě se rve. Tento přirozený boj přenáší do svého hlasu. Staví se ke své dceři jako k cizí osobě. Autor Mitterer vytváří zajímavou spojitost mezi ním a jeho vnukem, nositelem dětské nevinnosti a obdivu ke stáří. Vnuk mu přináší kulatinu ze stromu z jeho zahrady, v níž si dědeček čte. Jako v rodové kronice sleduje události, jež postihly jeho rod.

Jana Boušková sveřepě nechce přijmout odcizení svého otce, přeci jen se jedná o stejnou krev. V podstatě otcovy skutky nechápe. Je nucena přistoupit na jeho hru. Spolu s Lukavským vytvářejí nádherné okamžiky lidského pochopení, odpuštění, ale i opětovného zatracení.

Benefice Radovana Lukavského nastartovala důstojný projekt Národního divadla. Tak jako Radovan Lukavský přebíral štafetově role v Hamletovi – nejdříve Hamleta, později 1. herce, po Eduardu Kohoutovi, podobně i mladý divák může přijít převzít štafetu hereckých zkušeností po Radovanu Lukavském.

Benefice Radovana Lukavského
Dramaturg Jan Hančil, reži aktovky Ivan Rajmont. Účinkují Radovan Lukavský a Jana Boušková.
Premiéra 18. a 30. prosince 2002 v divadle Kolowrat.