Scéna.cz 

Česká divadelní režie 20.stol.

Pro příznivce českého divadla a jeho velikánů připravila Česká televize nový dokumentární cyklus, v němž se dozvíte mnohé nejen ze života a tvorby významných českých režisérů 20. století, ale i mnohé další zajímavosti ... O dramaturgii se podělili Ondřej Šrámek a Jaroslav Etlík, režiséry byli Aleš Kisil, Viktor Polesný, Tomáš Tintěra, Aleš Sobotka a Gustav Skála.
Postupně budete mít možnost sledovat osudy Jaroslav Kvapila, K.H.Hilara, Jindřicha Honzla, Jiřího Frejky, E.F.Buriana, Alfréda Radoka, Jana Grossmana, Evalda Schorma a Miroslava Macháčka.

Vidíme divadlo jako syntézu všech základních druhů umění, jako zrcadlo doby a režiséra jako vůdčí osobnost tvůrčího procesu v tomto syntetickém uměleckém druhu. Režie jako profese, která je svým tvůrčím a řídícím vkladem ve vzniku divadelního díla rozhodující, se konstituuje u nás právě počátkem 20.stol. v osobě J.Kvapila. Zde začíná historie silných osobností, s mimořádnými vlastnostmi - tvůrčími, ale i lidskými, jinak by nedokázaly celý ten kolos organizovat, stmelovat, napájet ho svou energií.

Cyklus tedy zachycuje nejen dějiny tohoto století v české kotlině, jeho umělecké směry, ale také intenzívně žité lidské příběhy, které, protože u mimořádných osobností, tedy i vyostřeně charakterizující osudy určitých vrstev české společnosti. Počínaje pozdně obrozenským vzdělancem Kvapilem přes osud levicového intelektuála Buriana po filozofa J.Grossmana.

Jaroslav Kvapil (25.9.1868 - 10.1. 1950)
Český dramatik, režisér, básník. Manžel slavné herečky Hany Kvapilové. Studoval nejprve na lékařské, později na filozofické fakultě UK, po studiích se věnoval žurnalistice (1891-94 v redakci Hlasu národa, 1894-98 Národních listů), literatuře a divadlu. 1989-1904 redigoval Zlatou Prahu, 1897-1925 Ottovu Světovou knihovnu. Od r. 1900 režisér, dramaturg, 1911-1918 šéf činohry ND, 1921-28 režisér Vinohradského divadla- V režijní činnosti navázal na světové divadelní proudy (M.Reinhardt, K.S.Stanislavskij), stal se průkopníkem moderní české režie, zejména v inscenacích her W. Shakespeara a H.Ibsena. V básnické tvorbě přešel od reminiscencí na francouzský symbolismus (Padající hvězdy 1889, Růžový keř 1890) k lyrickému zpěvnému vyjadřování citových prožitků (Liber aureus 1894). V dramatické tvorbě vynikla veršovaná pohádka Princezna Pampeliška (tisk a prem. 1897) a libreto k Dvořákově opeře Rusalka (prem. 1901). Překládal dramata (H.Ibsen, B.M.Björnson), napsal memoáry O čem vím (1932). Za I. světové války jeden z představitelů domácího odboje, na jaře 1917 dal podnět ke vzniku Manifestu českých spisovatelů, který stylizoval. Zapojil se rovněž do domácího odboje v době německé okupace (skupina Lípa, organizace Přípravný národně revoluční výbor), 1944-45 vězněn. V roce 1945 získal titul na UK - Dr. h.c.