zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Vlastimil Koutecký – scénograf a pedagog

Divadlo Oskara Nedbala v Táboře připravilo výstavu představující výběr z bohaté scénografické tvorby akademického architekta Vlastimila Kouteckého ( 1932 – 2000 ) a jeho manželky, kostýmní výtvarnice Inge Švandové–Koutecké.

Vlastimil Koutecký se narodil 1. září 1930 ve Veselí nad Lužnicí. Studentská léta strávil nejprve na reálném gymnáziu v Benešově u Prahy a poté na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde se věnoval studiu architektury, pedagogiky a metodiky dějin umění, zároveň ještě studoval divadelní a filmovou architekturu na Filmové akademii múzických umění v Praze. V letech 1954 – 1955 působil jako asistent prof. Jana Pacáka u Československého filmu na Barrandově, kde spolupracoval na realizaci filmů Jan Hus a Jan Žižka.

V roce 1955 odchází do pohraničí, aby se stal šéfem výpravy Krajského divadla ve Vandsdorfu, kde se podílel na výtvarné podobě řady inscenací tamního činoherního souboru. Ve stejné funkci působil také v letech 1960 – 1965 v Městském divadle v Příbrami, kde vytvářel řadů scénografických návrhů ve spolupráci se svým bývalým středoškolským pedagogem, akademickým malířem Václavem Pavlíkem, kterého zpětně považoval za svého velkého učitele.

V roce 1965 přichází do Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. Zde zpočátku působí jako scénograf a po odchodu legendárního divadelního architekta Joana Brehmse, se kterým se podílel například na prvním projektu na záchranu unikátního jevištního zařízení barokního zámeckého divadla v Českém Krumlově, také jako šéf výpravy. Při realizaci inscenace Fibichovy opery Šárka se zde mj. setkává s operní režisérkou a pěvkyní Inge Švandovou, která tehdy již patřila mezi výrazné osobnosti kulturního života jihočeské metropole. Vzájemné sympatie obou umělců nakonec vyústily v uzavření svazku manželského v Táboře v roce 1966 a od té doby se datuje jejich více než třicetiletá profesionální spolupráce, která byla završena inscenací Mozartovy opery Cosi fan tutte, kterou Inge Švandová – Koutecká nastudovala v roce 1999 společně s dirigentem Karlem Charvátem se sólisty operního souboru Národního divadla v Praze pro Solingen a Remscheid v Německu.

V roce 1971 přijali manželé Koutečtí angažmá v Divadle Josefa Kajetána Tyla v Plzni, kde setrvali plných jedenadvacet let. Tuto nejdelší etapu společné divadelní práce oba považovali za nejkrásnější a umělecky nejbohatší. Na scénách plzeňského divadla vytvořili řadu nezapomenutelných inscenací, z nichž jmenujme především československou premiéru opery Daisi ( Soumrak ) od gruzínského skladatele Zacharije Paliašvilliho v roce 1975, kterou o rok později s velkým úspěchem připravili také na scéně Národního divadla ve Tbilisi, nastudování opery Příhody Lišky Bystroušky od Leoše Janáčka v roce 1986, která byla následně uvedena na scéně Akademického divadla v ruském Jekatěrinburgu, dále pak Stravinského Život prostopášníka, netradičně pojaté inscenace Čajkovského Evžena Oněgina a Pikové dámy, Pucciniho Turandot a Bohémy, Štěpánkova Biblického panoptika, Bizetovy Carmen a mnohé další.

V roce 1991 se oba manželé přestěhovali zpět do jižních Čech, kde se rozhodli trávit zasloužený odpočinek v kouzelném prostředí Českého Krumlova a na chalupě v blízkém okolí. Zároveň se ale oba rozhodli předat své bohaté zkušenosti mladým adeptům umění. Vlastimil Koutecký přijal místo vedoucího oboru malby na Střední umělecko-průmyslové škole Sv. Anežky České, kde později přejal rozšířený program výuky o velkoplošnou scénickou malbu a současně zde společně s vedením školy připravil zřízení oboru Scénické techniky. Vlastimilu Kouteckému se dostalo velkého uznání za celoživotní scénografickou a výtvarnou práci, udělením Řádu za zásluhy III. stupně, který převzal z rukou prezidenta Václava Havla 28. Října 1998. Byla to jedna z vůbec posledních radostí umělce před obdobím vážných zdravotních potíží, kterým 25. února 2000 ve věku nedožitých sedmdesáti let nakonec podlehl.

1.1.2003 Daniel Jäger | rubrika - Medailony