Scéna.cz 

Nebe – peklo představují stejné místo

Velké herecké příležitosti se po dlouhých úskalích dočkal Miroslav Táborský. Spolu s ostatními členy souboru Divadla v Dlouhé exceloval při poslední premiéře titulu Ronalda Harworda Garderobiér. V inscenaci měl hostovat v Národním divadle Praha, její uvedení se neuskutečnilo, následně zasáhly do premiéry povodně. Inscenace Garderobiér byla uvedena 25. listopadu 2002 na scéně Divadla Na zábradlí. V režii Martina Huby, který sám vystupuje jako Sir, hrají Ilona Svobodová (Lady), Jaroslava Pokorná (Madge) a Klára Sedláčková (Irena). V epizodních rolích pak Jiří Wohanka, Peter Varga a další.
Režisér Martin Huba uplatnil velký cit pro detail a práci s jednotlivými herci, všichni odvedli obdivuhodné výkony. Scénograf Josef Ciller umožnil divákům v hledišti podívat se do zákulisí divadla, právě herecká šatna dominuje celému jevišti. To vlastní, které je součástí hry umístil do zadního prostoru, dnes skladu kulis Na zábradlí. Výborně tak vynikly obrazy například před nástupem herců na jeviště. O jemné a citlivé hudební dokreslení se postaral skladatel Petr Malásek. Návrhář Milan Čorba komponoval kostýmy do válečných let, v nichž se děj hry odehrává. Nejen Sirův kostým Krále Leara, ale i šaty Lady, včetně Ireny byly velmi působivé.

Kočující společnost vystupuje v době náletů na Anglii v bombardovaných městech. Principál Sir hraje každý den velká Shakespearova dramata, byť sám je již na konci svých sil. Právě jeden z jeho kolapsů z vyčerpání se snažil řešit jeho věrný služebník - garderobiér Norman. Poslání a úděl herce, náročnost tohoto povolání, vztahy mezi jednotlivými členy souboru, který jak Norman říká „je jednou rodinou, kde všichni si pomáhají navzájem.“, tyto a další témata předávají herci divákovi. Sir přes všechny okolnosti hru odehraje a vzápětí umírá ve své šatně. Nakolik je tato hra o vztahu velkého herce a jeho služebníka?

Norman Miroslava Táborského vystupuje před diváky jako odhodlaný záchranář, který disponuje citem pro trápení druhých, dokáže nalít patřičnou dávku sebedůvěry, naladit herce před výstupem, udržet onu „rodinnou“ pohodu. Táborský svým výkonem nesklouzává do pozice sluhy, který „má mít své místo a neradit Sirovi, co má či nemá dělat“. Dokáže přesně citovat pasáže jednotlivých divadelních her, vedle textů plně zvládá i všechny zákulisní úkony – druh líčení, rekvizity a podobně. Velmi střídmě si své myšlení udržuje zdravé slabým popíjením, byť ostatní z něj dělají notorika. K podezření z alkoholismu navádějí i historky o jeho známých, kteří žili v protialkoholní léčebně. Miroslav Táborský působí jako silná osobnost, využívá k tomu širokou škálu hereckých technik – bohorovný klid v hlase, ostrý rytmus při citování textů z inscenací a další.
Vedle něj kontruje herec Sir v podání Martina Huby. Jeho indispozice a kolapsy jsou taktéž sugestivně zahrané. Huba byť je v pozici velkého herce, a vše tomu nasvědčuje – oblíbenost u diváků, ztvárnění náročných rolí, přeci jen připomíná vyhasínající svíci, byť silnou, také rozmazleného starce, který má plno rozmarů a rituálů. Energie a síly mu ubývají jednak díky náročnosti hereckého povolání, ale také díky válce. Prolínání obrazů na jevišti, kdy se připravuje na výstup a bilancuje svůj život, kdy hraje Krále Leara, kdy se u něj dostavují depresivní stavy, je naprosto strhující a dynamické.
Lady, která otevírá celou inscenaci, v podání Ilony Svobodové, se zdá být vyčerpaná a unavená Sirovými stavy, dokáže nakonec Sira též podržet a nalézá k němu svou cestu i přes všechny peripetie, jež s ním zažila, neboť Sir určitě nepatří k věrně milujícím partnerům. Rázovitost a odměřenost jejího projevu z Lady vytváří tu pravou Sirovu ženu.
Z epizodních rolí zaujme Jaroslava Pokorná coby inspicientka Mage, zejména v závěru inscenace, kdy se snaží získat prsten z prstu mrtvého Sira. Představuje věrnou a platonicky milující Sirovu souputnici. Další z ženských představitelek Klára Sedláčková jako Irena překonala svojí hranici naivek, do nichž byla vždy obsazovaná. Byť Irena je také jednou z nich, Klára Sedláčková jí dodala sílu moderní naivky, která již není ztřeštěná, ale vychytralá a cílevědomá. Scéna, kdy Sirovi ukazuje své nohy je velmi zajímavá, a nutno podotknout, že je se na co dívat (Kláro promiň, ale je to tak.) Sedláčková profesionálně překonala překážku v podobě negativního vztahu s Miroslavem Táborským, oproti Soudným sestrám, kde hrají milenecký pár, tak v Garderobiérovi utrží od Táborského i velmi silný políček. Peter Varga ztvárnil postavu socana Oxenbyho s patřičným gustem a citem pro karikaturní postavu, rovněž Jiří Wohanka nezůstal pozadu, jeho patolízalský Geoffrey Thorton.

Garderobiér v nastudování souboru Divadla v Dlouhé i přes všechna úskalí bezesporu zaujme nejen náročného diváka. Zejména pro hraní na plný výkon. Kam, že to vlastně letíme? Do nebe? Do pekla? Vždyť je to stejné místo.