zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Miloslav Vosmanský: Co bylo – to bylo

Miloslav Vosmanský (Foto archiv)

  

Městské divadlo Zlín s lítostí a hlubokým zármutkem oznamuje smutnou zprávu, že nás navždy opustil herec pan Miloslav Vosmanský. Zemřel náhle po krátké těžké nemoci dne 21. srpna 2002.
Ve věku nedožitých 79 let nečekaně opustil naše jeviště drahý kolega a blízký člověk, pan Miloslav Vosmanský. Se Zlínem zůstává jeho jméno nerozlučně spjato - věrným členem hereckého souboru zde byl nepřetržitě téměř půlstoletí.
Miloslav Vosmanský věnoval svůj život rodině a divadlu. Pro připravovaný medailonek, určený jeho osobnosti, poskytl prostá a vroucí slova: „Jsem rád, že ještě mohu hrát divadlo. Nyní v těchto letech dostávám hezké role. Jsem spokojen. Co bylo – to bylo.“ S Miloškem Vosmanským bylo moc dobře. Odešel a zůstává po něm prázdno na jevišti i v srdcích.

Miloslav Vosmanský se narodil 4. září 1923 v Brně. Původním povoláním byl fotograf a přestože se této profesi věnoval jen krátce, záliba k ní jej neopustila po celý život. Fotografování se věnoval jako koníčku i při své divadelní dráze - jeho citlivé oko vytvořilo řadu pozoruhodných uměleckých snímků. Již v raném mládí jej však zlákala osudová láska - divadlo. Studoval soukromou brněnskou školu dramatického umění u profesora Waltera. Divadelní pouť zahájil v roce 1945 ve Svobodném divadle v Brně. Roku 1946 nastoupil do Horáckého divadla v Jihlavě, kde působil dvě sezony. Od roku 1948 do roku 1950 byl členem divadla S. K. Neumanna v Praze. Dalších pět let strávil v divadle Vítězslava Nezvala v Karlových Varech. Další jeho léta už patří výhradně Zlínu.
Od roku 1955 se datuje jeho angažmá ve zlínském divadle. Na této scéně vytvořil Miloslav Vosmanský nekonečnou řadu svébytných postav a postaviček. Rozmanitou plejádu jeho rolí nelze vyjmenovat. Ve volném čase se věnoval i tvorbě pro nejmenší; v letech 1968-89 se spolu se svými kolegy a přáteli podílel na více než 2000 vystoupeních pro děti. Byl to osobitý herec, který vyzařoval ryzím člověčenstvím a dobrotou. V divadle mu kolegové s upřímnou láskou říkali Milošek či Milda. Měl nenapodobitelný smysl pro humor a nadhled - nikdy nezapomeneme jeho výstižné komentáře a glosy. Celému souboru byl kamarádem a moudrým, vnímavým jevištním partnerem. Právě v posledních letech rozkvetlo jeho herectví okouzlujícím hřejivým půvabem. Z jeho nezapomenutelných kreací připomeňme alespoň Otce v inscenaci Osm a půl (a půl), doktora Hübnera v Gogolově Revizorovi, Starého pána v Chytrolínu a Hňupovi autorky Coline Serreau, Generála v Carrièrově Terase, Boha a Proška v inscenaci Jak jsem potkal lidi Oty Pavla či Feraponta v Čechovových Třech sestrách. V závěru uplynulé sezony ocenili diváci jeho originální výstupy v Molièrově Donu Juanovi, jež byly poslední na milované domovské scéně.

26.8.2002 Redakce | rubrika - Medailony