Scéna.cz 

Divadelní tipy na 44. týden

Archivní návraty Ktosi je za dverami (Vysílání: 27.10., 09.00 hod., ČT1)
Kdo zná krásný šanson "Čerešně", jehož text napsal Milan Lasica a hudbu složil Jaroslav Filip, asi ho má spojený s hlasem Hany Hegerové. V pořadu Ktosi je za dverami z roku 1981 ho ale neméně procítěně zazpívala známá slovenská herečka Zuzana Krónerová, která byla jedním z hostů. Dalším "klepajícím" se stal spisovatel Vladimír Mináč a poslední návštěvou byl Viktor Kubal, nejvýznamnější slovenský tvůrce animovaných filmů.

Benefice S + Š (Vysílání: 29.10., 11.15 hod., ČT1)
Letos na podzim si připomínáme půlstoletí od vzniku jednoho z nejslavnějších pražských divadel malých forem - Semaforu. Česká televize připravuje k tomuto výročí několik premiérových pořadů, ale také nabídne dva unikáty. Podařilo se jí totiž získat a zrekonstruovat dva záznamy semaforských představení z šedesátých let.
Náhodu, díky které se záznamy dochovaly, popisuje Jiří Suchý: „Tenkrát v šedesátých létech se divadlu Semafor otevřely brány televizního studia a bylo nám dopřáno natáčet zábavné programy. Ty pak, o něco později, byly zlikvidovány, protože jsem se stal nežádoucím. Ostatně jsem nebyl jediný, jehož práce šla jaksi do stoupy, a jsem pyšný na to, že stejný osud potkal i Jana Wericha s Miroslavem Horníčkem. Jejich Baladu z hadrů a Těžkou Barboru vytáhl prý kdosi z popelnice - já měl zase štěstí, že neznámý dobrodinec stačil alespoň několik záznamů překopírovat na vlastní VHS a ty mi poslal. Jemu můžeme být vděčni za to, že si dnes můžeme připomenout pořady, jako je naše televizní Benefice, nebo alespoň jeden dochovaný díl z jedenáctidílného seriálu Plakala panna, plakala.“
„Oba původní záznamy byly pořízeny v roce 1965. Když je v polovině devadesátých Jiří Suchý předal České televizi, zjistilo se, že jsou z technických důvodů zcela nevysílatelné“, popisuje další osudy dramaturgyně Alena Berková. Tehdy se zdálo, že sice televize získala záznamy s velkou dokumentační a historickou hodnotou, ale technicky nevysílatelné.
„Naštěstí technika pokročila natolik kupředu, že dnes nabízí úplně jiné možnosti. Oba záznamy jsme rekonstruovali a po 44 letech je konečně můžeme nabídnout divákům“, říká Alena Berková.
Obě Benefice režíroval tehdy mladý nadějný Ivo Paukert, pozdější legenda televizních zábavných pořadů. Vedle evergreenů, jako je dnes už zlidovělá písnička „Co jsem měl dnes k obědu“, zazní v Beneficích i mnohé další písničky v podání Jiřího Suchého, Jiřího Šlitra a dalších tehdejších semaforských hvězd a hvězdiček: Milana Drobného, Heleny Blehárové, Magdy Křížkové, Hany Pazeltové aj.

Cirkus Havel (Vysílání: 29.10., 20.00 hod., ČT2)
"Čím vážnější věci člověk dělá, tím větší by měl mít nadhled a schopnost vnímat groteskní dimenze vlastního konání s vědomím, že všechno je beztak absurdní". V časosběrném dokumentu se Václav Havel osobně vrací na divadelní prkna. Půl roku trval společensko-divadelní projekt divadla Husa na provázku, jehož program vyvrcholil scénickou montáží, která obsáhla dramatickou tvorbu V. Havla od Zahradní slavnosti až po Odcházení. Filmová verze tohoto projektu otvírá velké téma prolínání kultury a dějin, moci a outsiderství, divadla a života, snu a reality; pokusí se být návratem k uměleckým kořenům dramatika V. Havla.

Hledání ztraceného času - V říši loutek (Vysílání: 31.10., 10.40 hod., ČT2)
Do loutkového divadla zavítali filmaři opravdu jen výjimečně. To, co zachytili do r. 1945, vydá tak na jedno Hledání ztraceného času, přestože loutkářská tradice u nás byla stále živá a divadel a divadélek spousta. Vedle obligátního Spejbla a Hurvínka, kteří tehdy byli na vrcholu slávy (vystupují dokonce i v reklamních filmech), uvidíme i divadélko Říše loutek, které provozovali Anna a Vojtěch Suchardovi od r. 1920. Koncem roku 1928 se přestěhovali z Letné do tehdy právě otevřené Městské knihovny, kde Říše loutek sídlí dodnes. Poslední soubor, který filmaři zachytili, bylo Loutkové divadlo Umělecké výchovy, které působilo v letech 1913–1954.

Zveme vás do divadla Běsi (Vysílání: 31.10., 20.00 hod., ČT2)
Do provinčního města přijedou dva mladí muži, syn přední dámy gubernie Nikolaj Stavrogin a jeho přítel Petr Verchovenskij, syn Nikolajova vychovatele. Stavrogina předchází zvěst o jeho výstředním chování, tajném sňatku se slabomyslnou dívkou, pitkách, soubojích a zvrhlostech. Petr má pověst zahraničního revolucionáře. Příjezd hrdinů je provázen skandálními a posléze i hrůznými událostmi. Zatímco Stavrogin, potomek Dona Juana a Evžena Oněgina, ve své nihilismem rozvrácené duši vede smrtelný zápas o smysl své existence, Verchovenskij opřádá město sítěmi podivných intrik, zakládá podzemní organizaci a pro utužení spiklenecké kázně organizuje společnou vraždu jednoho ze členů organizace...
Inscenace Dostojevského Běsů v dramatizaci Alberta Camuse a režii Hany Burešové měla v Divadle v Dlouhé premiéru v dubnu 2002 a stále se hraje. Získala několik nominací na Cenu Alfréda Radoka a Marie Málková za roli Stavroginové získala cenu za nejlepší ženský herecký výkon roku.

Divadlo žije! (Vysílání: 31.10., 23.10 hod., ČT2)
Po předchozích úspěšných scénických uvedeních klasických děl české národní literatury (Liška Bystrouška, Divá Bára) se ve Slováckém divadle na další výjimečnou jevištní adaptaci zakládá spojením dvou nemalých jmen: Karel Hynek Mácha a Jan Antonín Pitínský. Romantický fantastický „horor“ Cikáni svou nejdějovější prózu, napsal autor ještě před Májem a v Hradišti bude k vidění od 17. října.
V české premiéře uvede brněnská Reduta pod názvem Německý oběd aktovky Thomase Bernharda. Rozbíjení tradičních literárních forem a svébytný způsob vyjadřování udělaly z Bernharda světového tvůrce a jednoho z nejvýznamnějších představitelů poválečné dramatiky. Režie se ujal A. Goldflam, původní scénickou hudbu složil M. Štědroň.
Z říjnových premiér nás ještě zaujal zlínský Cyrano z Bergeraku (režie nový umělecký šéf divadla P. Veselý), adaptace pohádky Mrazík v brněnské Polárce a muzikál Mozart v Městském divadle.

ZE ZLATÉHO FONDU Felix Mitterer: Pšenice na dálnici - Pšenice na dálnici - pocta Radovanu Lukavskému. (Vysílání: 01.11., 12.05 hod., ČT2)
Vynikající český herec, dlouholetý člen souboru Národního divadla, Radovan Lukavský, by dnes oslavil své devadesátiny.
Tvůrce nezapomenutelných postav jevištních, filmových a rozhlasových se stal výraznou hereckou osobností i televizní obrazovky. Hned od jejího zrodu. Archiv České televize uchovává záznamy více než stovky rolí, svědčících o osobitém přínosu Lukavského umění.
V roce 1994 měl v České televizi premiéru záznam přímého přenosu představení hry rakouského autora Felixe Mitterera "Návštěvní doba". Čtveřice samostatných mikrodramat je koncertem pro čtyři páry herců. Jeden z oněch čtyř dramatických příběhů, nazvaný "Pšenice na dálnici", se stal jedinečnou příležitostí pro výsostné herecké mistrovství Radovana Lukavského a ČT ji uvádí k poctě tohoto velkého umělce.

Semafor atd. (1/8) (Vysílání: 01.11., 15.10 hod., ČT2)
Letos 30. října uplyne padesát let od vzniku legendárního divadla Semafor, který naplno odstartoval vznik divadel malých forem. Zakladatelský význam Semaforu nelze vidět jen v úzce divadelním pojetí, ale měl i široký sociologický dopad na celou jednu mladou generaci, kterou doslova vytáhl z hospod, a stal se pro ni můstkem k chápání dalších uměleckých disciplin. Snad v každém větším městě vzniklo divadélko "malých forem", které se hlásilo k duchu Semaforu. Semafor byl fenoménem, a hnutí malých forem unikátem v rámci evropského divadla. Semafor samozřejmě nebyl prvním v oblasti studiového divadla u nás. "Začalo to Redutou", pokračovalo Divadlem Na zábradlí a všude byl Jiří Suchý.
Semafor ovlivnil několik generací a pro každou je reprezentován někým trochu jiným. Pro jednoho to byl třeba Jiří Grossmann a Miloslav Šimek, pro jiného Josef Dvořák. Tři skupiny, které tu v 70. a 80. letech působily spolu a které vytvářely pro veřejnost pojem Semafor, však také měly své osudy. Jejich vzájemné vztahy procházely mnoha peripetiemi.
Sedmidílný dokumentární cyklus J. D. Novotného a V. Polesného, který vznikl u příležitosti 40. výročí divadla, není ani tolik jeho dějinami, jako spíš o divadle v zrcadle doby. Více než přesná chronologie a výčet faktů se v cyklu objevují velká témata, konflikty, ale i příběhy lidí, jejich setkání i cestu časem. K šestidílnému cyklu z roku 1999, přibyl v r. 2004 sedmý díl. Ten se podívá trochu blíže na vztah Semaforu a Radošinského naivného divadla, na fenomén malých divadel obecněji, a v neposlední řadě zmapuje pět let, která Semafor od vzniku seriálu urazil.