zvláštní poděkování
Quantcom.cz

„Jako strom jsem v Laterně Magice zasazen dobře.“

Graffitti – A. Zingfeld a M. Mellana (Foto V. Písařík)

  

Minule jsme se věnovali spolupráci Václava Janečka s Národním divadlem Praha. Cele je však oddán práci v Laterně Magice (LM). Odlišná dramaturgie obou scén mu umožňuje bohatě se realizovat. Národní divadlo a Laterna Magika jsou totiž různé světy.
V Laterně se aktivnímu tanci věnoval plných dvacet let. Za tu dobu získal zkušenosti, zároveň vznikla nesčetná přátelství. Nejvíce vzpomíná na Dr. Honzíkovou: „Měla výborné pojmové myšlení a zároveň v sobě i trochu něčeho bohémského. Cítil jsem se skoro jako její syn. Sama pro mě byla velkým vzorem. Poslední dva roky jejího života jsme intenzívně spolupracovali. Jako interpretovi mi nesmírně věřila.“
Dr. Honzíková předala V. Janečkovi štafetu dramaturga Laterny Magiky. Kdo to je vlastně dramaturg? Šedý emisař, stratég nebo knihomol či filosof? Pravdou je, že se tyto charakteristiky používají vůči dramaturgům často.

„Dramaturg chtě nechtě musí tahat jemně za hodně nitek. V opeře nebo činohře má před sebou tři jasné cíle. Nejdříve se stává poradcem v oblasti titulové dramaturgie, tedy v nashromáždění titulů pro danou sezónu. Když dojde ke shodě, vezme se konkrétní text a začne na něm spolupracovat s režisérem. Třetí úloha dramaturga spočívá ve schopnosti shromáždit tvůrčí tým. Případně se zúčastnit zkoušek a celé práce, aby svým pragmatickým přístupem, částečně uměleckým, či znalostním, kterým by měl disponovat, přispěl k úspěšnému vyústění inscenace do premiéry.
Pro dramaturga v LM zůstávají všechny body stejné, až na to, že nemá žádný jiný model, jak by měla titulová dramaturgie vypadat. Nejsou žádné předlohy nebo podkladový materiál, z nichž by se dalo vybírat. Musí pochopit o čem je princip tohoto divadla a kam se má novým projektem dále ubírat. Tituly se prostě musí vymyslet.
V tom to má dramaturg v LM těžké. Měl by znát dobře soubor i užívaná média a odhadnout témata s výhledem minimálně na pět let. Určitě je u všeho důležitého. Funkci šedého emisaře zastává, ale určitě ne ve smyslu pejorativním. Když je někdo šedou eminencí ve smyslu pozitivním, o všem a všech ví, citlivě manipuluje oněmi nitkami, tak může hodně lidem i celému divadlu a projektu prospět. Když svou práci dělá dobře, s čistým svědomím a podílí se na dobrém kumštu, tak to funguje a není to zlý člověk.“

V únoru bude v Laterně uveden nový projekt Graffiti. O slovech Václava Janečka se můžeme přesvědčit v praxi. Graffiti spadají do žánru tohoto divadla. Projekt je zajímavý zejména tím, že se na něm autorsky podílejí tanečníci, kteří se také zabývají choreografií. Mezi ně patří Petr Zuska, Václav Kuneš a Jiří Bubeníček.
„Vyzval jsem nové tvůrce, aby ukázali jak se dívají na LM svýma mladýma očima. Vedle choreografů jsem nabídl spolupráci studentům z FAMU Ondřeji Anděrovi a Petru Koutovi. Určitě to z mé strany bylo trochu riskantní. V jejich neprospěch sice mluvil nedostatek zkušeností, jak životních i uměleckých. Pro hovoří jejich dynamika, energie, nová spojení a objevování nového vidění a zacházení s materiálem, s principem spojování obrazu a jevištní akce.“
Výsledek jejich spolupráce je velmi zajímavý. Neotřelost a nápaditost nelze popřít. V choreografii Petra Zusky zaujalo intimní téma. V tanečním duetu vystoupí muž se stolem, mužský princip, a žena se židlí, ženský princip. Stůl a židle patří nerozlučně k sobě jako žena a muž. Stůl vytváří zázemí a židle pohodlí.

Představení se hraje již od prosince, vše se ladí a dopracovává pro oficiální premiéru 27. února 2002. To už patří v LM k tradici. Představení se předvádí v předpremiérovém bloku, aby se urovnaly všechny náležitosti, které nebylo možné nazkoušet. „Přes všechny neznámé a rizika jsem v Laterně Magice jako strom zasazen dobře,“ uzávírá Václav Janeček.
Příště se dozvíme jaké je samotné tancování v Laterně Magice, co představuje derniéra představení.

20.2.2002 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory