Scéna.cz 

Čeští choreografové přijeli ze zahraničí

V posledním lednovém týdnu jsme v Praze viděli dvě premiéry českých tanečníků a choreografů, kteří působí v zahraničí. Divadlo Ponec uvedlo českou premiéru Adááhání - Desert Blues (28.1. 2002) choreografické a taneční dvojice Černá - Vaněk.
Druhé představení mělo českou premiéru v divadle Archa (30.1. 2002). Autory byla opět manželská dvojice, nyní mezinárodní. Lenka Flory (Češka) a Simone Sandroni (Ital) přivezli do Prahy poslední představení svého souboru Déjá Donné - In Bella Copia - Čistopis.

Nejdříve pojďmě do Ponce, kde se představili Černá a Vaněk. Dvojice získávala první taneční zkušenosti v souboru VUS UK a na zahraničních stážích. První angažmá získali v Laterně magice, od roku 1992 působili v Tanečním divadle ve Freiburku a nyní v Bonnu. V roce 1991 založila Eva Černá se svým mužem Karlem Vaňkem duo „Černá & Vaněk Dance“ a vytvořili spolu několik úspěšných představení. Naposledy jsme je v Praze viděli v roce 2001 na festivalu Tanec Praha s představením Happy Hour.

Tanec Černé a Vaňka je založen na kontaktní improvizaci. Své nové premiérové představení nazvali Adááhání - Desert Blues a vyrovnávali se v něm se svými zážitky z pouště. Poušť je místo, kam lidé odcházejí, aby v její tichosti meditovali, aby našli svou duši, čistotu a poznali pravdu sami o sobě. Eva Černá s Karlem Vaňkem, ač na poušti byli, jak nás přesvědčili obrazovým materiálem, promítaným na plátno, však klid ani čistotu těla či duše nenašli. Na začátku si Eva Černá nafukovacím šlapátkem nafukovala svého partnera, který se postupně rozbaloval v rohu scény a poté se zmítala v křečích připomínajících abstinenční příznaky. Karel Vaněk se shovívavým pochopením sledoval, co se v jeho partnerce odehrává ve vyčerpávajících pohybech a výkřicích. Ve střední části se ocitáme v tichém a klidném náručí tajemné pouště, kterou sledujeme na filmovém záběru. Eva Černá si na něm v předklonu pohrává se svou černou dlouhou sukní a na jevišti sledujeme intimní partnerskou kontaktní improvizaci. Ovšem na závěr se opět ocitáme v té ubíjející a rutinní každodennosti.
Poušť tedy autorům k nalezení vlastního vnitřního klidu nepomohla, ač by to divák ocenil.

Druhé představení mělo českou premiéru v divadle Archa (30.1. 2002). Lenka Flory (Češka) a Simone Sandroni (Ital) přivezli do Prahy poslední představení svého souboru Déjá Donné - In Bella Copia - Čistopis. Mezinárodní soubor Déjá Donné založila Lenky Flory spolu se Simonem Sandronim v Praze v roce 1996, kdy vytvořili společné stejnojmenné představení. Dalším významným projektem bylo dílo Aria Spinta, které mělo premiéru v roce 1999 a letos bude uvedeno ve 100. repríze. Pražské publikum jej mohlo naposledy vidět na podzim roku 2000 v divadle Archa. Choreograf, tanečník a režisér Simone Sandroni se podílel na založení slavné belgické skupiny Ultima Vez v roce 1986 a v roce 1993 založil v Belgii vlastní skupinu Erensto. Od roku 1994 jsme mohli jeho choreografie vidět na půdě Konzervatoře Duncan centre v Praze. Choreografka Lenka Flory začínala tančit ve skupině Studio komorního tance a poté odjela do zahraničí, kde působila v Czurda Tanztheateru v Německu a ve skupinách Ultima Vez a Ernesto. V letech 1993 - 1995 pracovala jako choreograf a pedagog současných tanečních technik na Konzervatoři Duncan centre.

V premiérovém představení In Bella Copia odhalovalo sedm interpretů - Lea Čapková, Ondřej Vajsar, Jan Beneš, Jiří Málek - (ČR), Barbora Toma (Nizozemí/Itálie), Masako Noguchi (Japonsko) a Simone Sandroni (Itálie) před diváky své nejtajnější zákoutí podvědomí. Každý tanečník si prožil na scéně svou vlastní cestu, kohosi, kdo se skrývá v jeho nejtajnějších představách. Diváci jsou vtaženi do světa, v němž se tanečníci obnažují fyzicky i psychicky. Byli jsme svědky nekontrolovatelných vášní, zloby, nenávisti, závisti, sexuální žádostivosti či povýšenosti. Představení nemá jednotící příběh, ale je pospojováno a propojováno samostatnými individuálními výstupy, v nichž tanečníci navazují vztahy mezi sebou. Stejné je to i s pohybovým slovníkem. Všichni interpreti jsou výraznými tanečními osobnostmi a do společného choreografického pohybového tvaru vnášejí individuální, vnitřně objevený pohybový rukopis. Představení bylo dynamické a nabité energií, tryskající z každého tanečníka.
Autorem hudby je Ital Bruno de Franceschi, který vytvářel hudbu i k předchozím projektům skupiny.

ředstavení In Bella Copia bude v divadle Archa uvedeno opět 7. března 2002 v rámci Středoevropské přehlídky současného tance - Dance Zone 2002.