zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Hronovské ohlédnutí... (čím je výjimečný nejstarší festival amatérského divadla na světě)

Jiráskovo divadlo v Hronově

autor: Scena.cz   

zvětšit obrázek

Cizinci, kteří přijedou na festival amatérského divadla Jiráskův Hronov, pravidelně žasnou a nešetří slovy chvály. Není to tím, že by inscenace, které jsou tu k vidění, byly tak výjimečné (často se naopak stane, že kritériím mezinárodní srozumitelnosti nevyhovují). Výjimečnost festivalu při pohledu zvenčí tkví
1. v zázraku, který přežil nejrůznější státní zřízení, a navzdory drobným úlitbám režimu si zachoval víceméně svobodného ducha.
2. v tom, že množství festivalů, z nichž jsou jednotlivé inscenace prosívány, se po letech stále zvětšuje, navzdory tvrzení, že amatérské divadlo pozvolna upadá
3. nezaměnitelnému slavnostnímu rituálu vztyčování vlajky a faktu, že malé městečko, kterému se přes rok o divadle ani nezdá, nežije po celý týden prakticky ničím jiným (alespoň takový dojem má návštěvník JH – byť to je pochopitelně dojem mylný).

Tolik tedy z ohlasů cizinců. Jiráskův Hronov má ovšem své nezaměnitelné kouzlo i pro vlastní účastníky – již několikátou generaci amatérských divadelníků, či spíše ochotníků. Slovo ochotník nepřipomínám náhodou, právě na letošním festivalu jej připomněl současný ministr kultury ČR Václav Riedelbauch. Dělat něco ochotně – tedy se zájmem a bez nároku na peníze, je už dne skoro unikum. Nebo není? Byla by hloupost tvrdit, že doba je dnes natolik pragmatická, že ani radost si člověk nedělá zadarmo, ale je pravda, že festival JH je pro mnohé zvláštní oázou uprostřed času a prostoru, kde neplatí obvyklá zavedená pravidla. Když dělám každoroční anketu, týkající se povolání účastníků festivalu, jsou mezi nimi lidé, které byste tu vskutku nečekali – např. IT odborník, lékař, skladník, technik. Ti všichni s chutí vypadnou ze svého běžného života a srpnový týden žijí pouze divadlem. Nejde přitom ani tak o představení samotná, ale především o účast na seminářích, které leckdy svou intenzitou dokážou z lidí dostat mnohé, co by od sebe ani oni sami nečekali. Nejde tu samozřejmě o to, stát se za týden profesionálními divadelníky, ale užít si radosti, zaexperimentovat si, sdílet prostor a čas s ostatními tak intenzivně, jak to jinde není možné. Z tohoto důvodu na hronovské semináře přijíždějí i profesionální umělci, aby získali nové dovednosti či poznatky z některého z dalších uměleckých oborů, a možná taky proto, aby načerpali radost z tvorby.

Pro mě je jedním z nejzajímavějších momentů festivalu sobotní dopoledne, kdy už prakticky vše končí – a my máme možnost na chvíli sdílet s účastníky kursů napětí, zda zvládnou ukázat něco z toho, co se naučili i radost, pokud se jim to podaří. Není náhodou, že i v profesionálním divadle na vás dýchne podobná energie z představení, která nevznikla v lehce zatuchlém prostředí divadel, ale na soukromém soustředění třeba u režiséra na chatě. Samozřejmě, že recept na úspěch není v tom, že se někomu navezeme na chatu či do bytu, ale v neopakovatelné atmosféře sdílení, které je promíseno nejen společným úsilím, ale mnohdy i hádkami, nedorozuměními, uražeností či vyčerpaností. Především ale magickým slovem „zájem.“ Neboť dělat divadlo bez skutečného zájmu, zapálení pro věc je v podstatě zbytečné a kontraproduktivní.

24.8.2009 11:08:23 Jana Soprová | rubrika - Amatéři