Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Michal Hrubý: Nejsme žádná továrna, ale profesionální, přátelský tým

autor: archiv

Sedíme s producentem Michalem Hrubým v dosud prázdném hledišti vyšehradské otevřené scény. Po scéně a jejím okolí pobíhají pracovníci různých profesí a připravují vše tak, aby herci i diváci byli při představení spokojeni. Kolem šumí a voní stromy, ale nad námi se stahují mračna... „Každoročně si říkám, že letos už ne! Že to nestojí za ty nervy,“ říká Michal s pohledem na nebe, ale oba víme, že se do toho pustí i napřesrok zas. S novou vervou...

Ve chvíli, kdy spolu mluvíme, máte už polovinu letní sezóny za sebou...
Máme za sebou první letošní premiéru ve Švandově divadle, která se odehrála v červnu. A musím říct, že se Dámská šatna divákům líbí. A také dámy na jevišti si to opravdu užívají! Teď jsme otevřeli druhou scénu v krásném prostředí na Vyšehradě. A je pro mě až neuvěřitelné, jak se sem každoročně všichni těší. A to nejen diváci, ale i jevištní personál. Vždycky se mě už během roku ptají, jestli s nimi zase na Vyšehrad počítám. A z toho mám velkou radost.

Vzpomínáte, kdy jste tu začali hrát?
Pamatuju se, jak jsem se tady před čtyřmi lety procházel... Tehdy jsme už úspěšně hráli ve Švandově divadle a já jsem přemýšlel, co dál. Protože každý rok je pro mě jeden takový schůdek, po kterém vystoupím k něčemu dalšímu, novému. A tak jsem přemýšlel o tom, že by bylo hezké oživit tuhle přírodní scénu na Vyšehradě, kde se do té doby jen sem tam pořádal nějaký koncert nebo třeba svatba. Všichni, kdo měli nějakou zkušenost, mě od toho odrazovali – že lidi nepřijdou, protože to pro ně bude daleko, že hrát venku je větší riziko než v divadle pod střechou atd. O to jsem raději, že se to podařilo. Lidi si sem cestu našli. A mnozí vyloženě vyžadují toto prostředí a ptají se, kdy a co tu budeme hrát. Letos jsme sem přenesli loňskou prmeiéru Moliérova Zdravého nemocného, a myslím, že mu to prostředí velmi svědčí!

Riziko deště tu ovšem je - a nedá se proti tomu moc dělat...
Lidi, kteří sem jdou, jsou na takovou možnost připraveni. Když trošku zaprší, má to svou neopakovatelnou atmosféru. Hercům to nevadí, protože jeviště je kryté, a lidem rozdáváme pláštěnky. Samozřejmě, kdyby byly hromy blesky, tak bychom museli představení zrušit, ale to se zatím nestalo. Vzpomínám, že loni byla na sklonku léta extrémní zima, a tak jsme kromě pláštěnek rozdávali deky a taky čaj. Lidi jsou ale trpěliví a vstřícní. Takže si dnes už si nedovedu představit, že by Vyšehrad skončil.

V letošním roce vám ale přibyla ještě další scéna?
Velmi dobré podmínky nám dali v Divadle Palace na Václavském náměstí. Začali jsme tady hrát už v průběhu roku, a teď chystáme první premiéru. V září tu uvedeme konverzační komedii O lásce aneb Parle-moi d'amour. V režii Adama Krause se představí Karel Roden a Jana Krausová. Už dnes je o to velký zájem, ačkoliv neděláme velkou reklamu.

Je třeba připomenout, že nehrajete jen v Praze, ale i na dalších místech – dokonce „v zahraničí.“
Těch míst je opravdu více, během léta se objevujeme na různých open-air festivalech nebo na hradech a zámcích. Například v Nebílovech, na Karlštejně, v Ratajích nad Sázavou (tady se naše vystoupení na amatérském festivalu Pirknštejnský ptáček, který vždy slavnostně uzavíráme, stalo už tradicí). Budeme hrát také v Brně. A naší nejdelší štací je Bratislava...

Od toho, abyste pronikal do Bratislavy, vás prý také zrazovali?
Ano, říkali mi, že Bratislava je jiná, a že tam hlediště nezaplníme. Bratislava je opravdu jiná, ale zájem diváků o české herce je obrovský. Ukázalo se to už loni, takže letos budeme hrát dvakrát tolik, tedy asi 22 představení. A podařila se úžasná věc. Po dvou letech bylo nově zrekonstruováno Divadla Pavla Országa Hviezdoslava, které původně patřilo k Národnímu divadlu a teď se stalo prvním městským divadlem na Slovensku. Měli jsme tu čest zahajovat provoz divadla hrou Chvíle pravdy s Dagmar Havlovou a Petrem Kostkou. A nemusím asi ani říkat, že s úspěchem. Takové ovace vestoje jsem ještě nezažil! Kromě tohoto divadla budeme hrát také venku – na letní scéně na nádvoří Primaciálného paláce. Obě scény jsou v centru a blízko sebe, takže máme dohodu, pokud by se prudce změnilo počasí (což se v Bratislavě často stává), můžeme z letní scény přejít právě do Divadla P.O.Hviezdoslava.

Loni jste ovšem zahájili ještě jednu novou tradici (tedy nevím, zda to bude tradice – jestli máte na to síly?), a to koncerty a také produkci písňového CD slovenské zpěvačky Szidi Tobias.
Musím jednoznačně říci, že sílu mám a určitě budu i v této cestě pokračovat. I letos tedy vystoupí na konci letní sezóny ve Švandově divadle Szidi Tobias. Ale kromě toho má v průběhu léta celkem 37 koncertů především v České republice, mj. v Náměšti, v Chebu, v Trutnově. V naší produkci vyšlo CD Pod obojím, které si diváci mohou koupit buď na koncertech, v Bontonlandu nebo si je objednat prostřednictvím webových stránek www.podobojim.cz/. Chystáme také reedice jejich starších alb, ale zatím se nám nedaří domluvit se s BMG. Tak to snad vyjde v příštím roce.

A jaké jsou další plány?
Plánů máme spoustu. Jsou to všechno krásné projekty a věřím, že alespoň část zrealizujeme. Už dnes můžu prozradit, že pro příští rok připravujeme muzikál Hello Dolly v režii Ondřeje Sokola v hlavní roli s Ivanou Chýlkovou. Přiznám se, že muzikál je moje slabost – když se začne na jevišti zpívat, tak doslova pookřeju. Tak se na to fakt těším. Kromě toho Patrik Hartl připravuje novou věc, která by měla mít premiéru příští rok. Bude to opět , jako v případě Kláry a Báry, autorská věc, kterou si bude i sám režírovat. A ve hře jsou ještě další dva projekty. Takže uvidíme.

Zdá se, že vás krize vůbec nezarazila...
Já jsem v tomhle optimista a doufám, že to vyjde. Jsou to všechno velmi atraktivní věci. Od začátku, kdy jsem vehementně obcházel lidi, se kterými jsem chtěl pracovat a přesvědčoval je, se to hodně změnilo. Dnes naopak přicházejí sami. A jsem rád, že jsme si za ta léta vytvořili tým spolupracovníků, a to jak herců, tak personálu, se kterými se nám příjemně spolupracuje. Jsou to radostná potkávání. Je to plnění snů nejen mých, ale i lidí, se kterými pracujeme. Rozhodně to není žádná továrna, je to velmi profesionální, ale zároveň přátelské prostředí. Nechci tvrdit, že by nebyly problémy, ty jsou všude. Někdy se potkáme s někým, s kým spolupráce nefunguje, tak se rozejdeme. Ale to se stává zřídka. Naši stálí diváci vidí, že se mohou stále setkávat s herci, kteří jsou našimi trvalými spolupracovníky. A k nim občas přibude i někdo navíc.

17.8.2009 00:08:56 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory

TIP!