Scéna.cz 

Divadelní revue 1/2005

První číslo Divadelní revue roku 2005 přináší v oddělení Studie – Analýzy dva texty věnované problematice českého divadla 19. století: Jan Císař se zabývá poslední dobou v uměnovědách znovu aktualizovaným pojmem biedermeier a sleduje, jakými způsoby se projevoval v českém divadle řečeného období, Jan Hyvnar si klade otázku, z jakých důvodů přední komediograf V. K. Klicpera ztroskotal při pokusech vyhovět požadavku jungmannovců, volajících po sepsání velké národní tragédie. Věra Velemanová ve studii Režisér Petr Lébl a scénograf William Nowák: jako jeden muž sleduje vzájemnou závislost a podmíněnost režijního záměru a výtvarné složky, jak se vyvinuly v inscenacích Petra Lébla, pod nimiž byl tento režisér podepsán též jako scénograf. Vladimír Svatoň v textu Čechov a tradice“slzavé komedie“ hledá možné historické kořeny některých prvků Čechovovy poetiky a Kjell Helgheim se zabývá komparací tří Krejčových inscenací Čechovova Racka, pražské, bruselské a stockholmské, které posléze srovnává s nastudováním Stanislavského.

V oddílu Rozhledy je možné si přečíst například druhé pokračování recenze Vladimíra Justa na herecké portréty (mj. i na svazky věnované Adině Mandlové či Janu Werichovi), recenzi na knihu shakespearovských esejů Milana Lukeše Mezi karnevalem a snem z pera Břetislava Hodka či stať Jany Patočkové Krejča očima francouzské divadelní vědy. V Divadelní encyklopedii jsou otištěna další hesla osobností hudebního divadla a v oddíle Dokumenty, texty, materiály ojedinělý pramen k antickému divadlu, Démosthenova řeč proti Meidiovi.